Měděné kopějky
Měděné kopějky razilo Rusko natrvalo od počátku 18. století jako drobné mince vedle stříbrného rublu. Nejznámější jsou těžké pětikopějky Kateřiny II. Veliké z let 1762–1796: vážily přes 50 gramů, protože se z jednoho pudu mědi razilo jen 16 rublů. Velkou část jich vyrobila mincovna v Jekatěrinburgu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Měděná 5kopějka Kateřiny II. Veliké z roku 1763 je výraznou ražbou carského Ruska 18. století. Masivní nominál z jekatěrinburské mincovny dokládá hospodářský rozmach impéria i...
Ovládací prvky výpisu
Kopějka byla v Rusku původně drobná stříbrná mince a první pokus nahradit stříbro mědí dopadl špatně. Když za cara Alexeje I. Michajloviče v 50. letech 17. století začaly obíhat měděné peníze se stejnou jmenovitou hodnotou jako stříbrné, rychle ztratily důvěru a ceny vzrostly. Roku 1662 vypukla v Moskvě měděná vzpoura a vláda ražbu mědi roku 1663 zastavila.
Natrvalo se měď do ruského oběživa vrátila za Petra I. Velikého na počátku 18. století, kdy vznikly měděné drobné nominály včetně kopějky; měděná pětikopějka byla zavedena roku 1723. Skutečnou hodnotu měděných mincí určovalo, kolik rublů se razí z jednoho pudu mědi (asi 16,4 kg). Petr začínal na 40 rublech z pudu a poměr se pak několikrát měnil.
Petr III. roku 1762 zavedl 32 rublů z pudu, Kateřina II. Veliká se však v prosinci téhož roku vrátila k normě 16 rublů a ta platila až do roku 1810. Pětikopějky jejího období jsou proto mimořádně těžké – vážily zhruba 50 až 51 gramů a měřily přes 40 mm. Na líci nesou carevnin monogram pod korunou, na rubu dvouhlavého orla. Velkou část jich vyrazila mincovna v Jekatěrinburgu na Uralu, blízko měděných dolů a hutí, se značkou EM.
Po roce 1810 se ražba měděných pětikopějek přerušila a od roku 1830 pokračovala podle lehčích norem, v polovině 19. století byla mince ještě lehčí. V Sovětském svazu se drobné mince z mědi razily jen krátce od roku 1924; od roku 1926 je nahradil hliníkový bronz.
