Mědiniklové mince Mikuláše II. Alexandroviče
Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918) byl posledním ruským carem. Na trůn nastoupil roku 1894 a jeho vláda skončila abdikací v březnu 1917, kterou zanikla více než třistaletá vláda rodu Romanovců. O rok později byl spolu s manželkou a pěti dětmi zavražděn v Jekatěrinburgu na Urale.
Řazení produktů
Výpis produktů
Střízlivě elegantní pětikoruna z roku 1927 patří mezi klíčové ražby první republiky. Tato měď-niklová mince symbolizuje průmyslovou sílu mladého státu a estetické ideály...
První typ dvoumarkové mince Spolkové republiky Německo zachycuje počátky nové měny i poválečné obnovy země. Klasický spolkový orel a kompozice s klasy, hrozny a révou spojují...
První typ dvoumarkové mince Spolkové republiky Německo zachycuje počátky nové měny i poválečné obnovy země. Klasický spolkový orel a kompozice s klasy, hrozny a révou spojují...
První typ dvoumarkové mince Spolkové republiky Německo zachycuje počátky nové měny i poválečné obnovy země. Klasický spolkový orel a kompozice s klasy, hrozny a révou spojují...
První typ dvoumarkové mince Spolkové republiky Německo zachycuje počátky nové měny i poválečné obnovy země. Klasický spolkový orel a kompozice s klasy, hrozny a révou spojují...
První typ dvoumarkové mince Spolkové republiky Německo zachycuje počátky nové měny i poválečné obnovy země. Klasický spolkový orel a kompozice s klasy, hrozny a révou spojují...
Rakouská mince 50 grošů z roku 1934 připomíná období spolkového státu mezi dvěma světovými válkami. Výrazný číselný nominál doplňuje rakouský orel se štítem, takže jde o...
Rakouská mince 50 grošů z roku 1934 připomíná období spolkového státu mezi dvěma světovými válkami. Výrazný číselný nominál doplňuje rakouský orel se štítem, takže jde o...
Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918) usedl na ruský trůn 1. listopadu 1894 po náhlé smrti svého otce a korunován byl v květnu 1896. Na vládu nad nejrozlehlejší říší světa nebyl připraven a sám to v soukromí přiznával.
Byl to člověk zdvořilý, oddaný rodině a hluboce věřící, přesvědčený zároveň o tom, že samoděržaví je posvátné a nedělitelné. Právě tato kombinace mu bránila včas ustoupit tam, kde by ústupek pomohl.
První velkou zkouškou byla válka s Japonskem v letech 1904 a 1905. Car věřil ve snadné vítězství, Rusko však utrpělo řadu porážek a u ostrova Cušima přišlo o celé loďstvo, které kolem půlky světa doplulo z Baltu. Mír zprostředkovaný v americkém Portsmouthu byl přiznanou porážkou.
Neúspěch ve válce se doma proměnil v revoluci roku 1905. Panovník ustoupil říjnovým manifestem: povolil dumu, tedy zákonodárné shromáždění, a přiznal omezená občanská práva. Právo veta si ale ponechal a k parlamentu se choval jako k dočasnému ústupku, ne k trvalé změně.
První světová válka rozhodla. Ztráty na frontě a nedostatek v zázemí podlomily důvěru ve vládu a car si situaci ztížil tím, že roku 1915 osobně převzal velení armády – od té chvíle nesl za každou porážku přímou odpovědnost.
V únoru 1917 vypukla v Petrohradě revoluce a 15. března Mikuláš abdikoval. Skončila tím vláda Romanovců, trvající tři století a čtyři roky. Rodina byla internována a v noci na 17. července 1918 zavražděna v Jekatěrinburgu.
Ruská pravoslavná církev jej i s rodinou svatořečila roku 2000 jako mučedníky. Historikové jej většinou hodnotí jako panovníka dobrých úmyslů, jemuž ale chyběla schopnost udržet krok s dobou, do níž se narodil. Byl vzorným rodinným mužem a slabým vládcem – dvojice vlastností, která by v klidnější době nemusela nic znamenat, v Rusku počátku dvacátého století však stála říši existenci.





