Mince Ferdinanda III. Habsburského

Ferdinand III. Habsburský (1608–1657) se narodil ve Štýrském Hradci jako syn císaře Ferdinanda II. Českým králem byl korunován už roku 1627, tedy v době, kdy jeho otec prosazoval v zemi tvrdou rekatolizaci a Obnovené zřízení zemské.

Vojenskou zkušenost získal ve válce. Roku 1634, po odstranění Albrechta z Valdštejna, převzal formální velení císařských vojsk a jeho jméno je spojeno s vítězstvím u Nördlingenu, které zvrátilo švédské úspěchy v jižním Německu.

Císařem se stal roku 1637 a od počátku se lišil od otce střízlivějším pohledem. Chápal, že válku nelze vyhrát, a byl ochoten k ústupkům, které by dřívější generaci připadaly nepřijatelné.

Jednání o míru trvala pět let a probíhala současně ve dvou vestfálských městech. Roku 1648 byla uzavřena dohoda, která uznala rovnoprávnost katolíků, luteránů i kalvinistů v říši, potvrdila samostatnost Švýcarska a Nizozemí a oslabila císařskou moc ve prospěch knížat.

České země si však vyjednal z ustanovení o náboženské svobodě vyjmout. Poměry nastolené po Bílé hoře tak zůstaly nedotčeny a exulanti se nesměli vrátit, což mělo pro další vývoj země zásadní důsledky.

Po válce se věnoval obnově vyčerpané monarchie a upevnění správy. Byl vzdělaný, ovládal několik jazyků a sám skládal hudbu, což z něj činilo panovníka spíše kabinetního než válečnického typu.

Zemřel v dubnu roku 1657 ve Vídni. Nástupcem se stal jeho mladší syn Leopold I., protože starší Ferdinand IV. zemřel ještě za otcova života.

Více se o životě tohoto panovníka můžete dozvědět v článku Ferdinand III.: Císař, který ukončil chaos Třicetileté války.