Milánská scuda
Milánská scuda jsou velké stříbrné mince Milánského vévodství a později Lombardsko-benátského království. První tolarovou minci, ducatone zvaný též scudo d'argento, dal v Miláně razit Karel V. roku 1551. Za Habsburků platilo milánské scudo šest lir a odpovídalo konvenčnímu tolaru, od roku 1822 šest rakouských lir.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince o nominálu ½ scuda z roku 1782 pochází z období vlády císaře Josefa II. a byla ražena pro Milánské vévodství. Připomíná dobu habsburské správy severní Itálie i...
Ovládací prvky výpisu
Velkou stříbrnou minci dal v Miláně poprvé razit císař Karel V. roku 1551. Ducatone, nazývaný též scudo d'argento, vážil 33,5 g a platil 100 soldů; v 16. století se v Miláně razil ve velkém množství. Od roku 1604 byly milánské ducatony lehčí, v průměru 31,5 g. Na líci nesly poprsí panovníka, na rubu nejčastěji orla nad zeměkoulí nebo za Filipa II. čtvrcený štít.
V 18. století patřilo Milánsko rakouským Habsburkům. Milánské scudo tehdy platilo šest lir po dvaceti soldech a hodnotou se rovnalo konvenčnímu tolaru. Scudo Marie Terezie nese opis MEDIOLANI DUX a korunovaný štít, v němž se střídá rakouský orel s hadem Viscontiů. Josef II. užíval titul vévody milánského a mantovského (MEDIOLANI ET MANT DUX) a vedle celých scud se razila i poloviční.
Ražba milánského scuda skončila roku 1796; Cisalpinská republika pak ještě vydala vlastní stříbrné scudo. Po vídeňském kongresu se Lombardie vrátila Habsburkům v rámci Lombardsko-benátského království a od roku 1822 se tu razilo scudo o šesti rakouských lirách, opět rovné konvenčnímu tolaru. Lombardsko-benátské ražby z Milána nesou značku M, kterou mincovna dostala roku 1818 a užívala do ztráty Lombardie roku 1859.
