Milánské tolary
Milánské tolary jsou především křížové tolary, které milánská mincovna razila pro Habsburky od roku 1786 se značkou M pod poprsím – za Josefa II., Leopolda II. a Františka II. až do francouzského obsazení Lombardie. Italsky se jim říkalo crocione. Za rakouské vlády po roce 1824 se v Miláně razil i tereziánský tolar.
Řazení produktů
Výpis produktů
Tolar Františka II. z roku 1793, ražený v italském Miláně (značka "M"), je výrazným představitelem mincovní produkce habsburské monarchie před napoleonskými válkami. Tato mince...
Stříbrný tolar Františka II. z roku 1796 ražený v Miláně představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Půltolar křížový z Rakouského Nizozemí patří k tradičním stříbrným oběžným mincím pozdního 18. století. Vznikal za vlády císaře Josefa II. a představuje typický nominál...
Tolar Františka II. z roku 1793, ražený v italském Miláně (značka "M"), je výrazným představitelem mincovní produkce habsburské monarchie před napoleonskými válkami. Tato mince...
Stříbrný tolar Františka II. z roku 1792 ražený v Miláně představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Ovládací prvky výpisu
Milán patřil k místům, kde se rodila velká stříbrná mince: roku 1474 zde vévoda Galeazzo Maria Sforza zavedl testone o hmotnosti 9,65 g, jednoho z předchůdců tolaru. Vlastní tolarové ražby však Milán pro Habsburky razil především v posledních dvou desetiletích 18. století.
Roku 1786 nahradil v Lombardii dosavadní scudo křížový tolar, italsky crocione. Měl podobu korunního tolaru Rakouského Nizozemí – na lícu poprsí panovníka, na rubu burgundský kříž se třemi korunami a řádem Zlatého rouna – a vážil kolem 29,4 g stříbra ryzosti 873/1000. Milánské kusy se poznají podle písmene M pod poprsím.
Ražbu zahájil Josef II. typem z let 1786–1790, po něm následovaly křížové tolary Leopolda II. z let 1791–1792 a od roku 1792 Františka II. Milánská ražba skončila v souvislosti s francouzským obsazením Lombardie na konci 90. let 18. století.
Habsburkové se do Milána vrátili po vídeňském kongresu: Lombardsko-benátské království jim patřilo od roku 1815. Od roku 1824 se v Miláně a Benátkách razil tereziánský tolar s letopočtem 1780, a to razidly převzatými z bývalé günzburské mincovny. Lombardii Rakousko ztratilo roku 1859.





