Mince Albrechta VII. Habsburského

Albrecht VII. Habsburský (1559–1621), zvaný Zbožný, se narodil ve Vídeňském Novém Městě jako syn císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské; jeho staršími bratry byli pozdější císařové Rudolf II. a Matyáš. Jako jedenáctiletý odešel na dvůr strýce Filipa II. do Španělska, kde se připravoval na církevní dráhu. V osmnácti letech se stal kardinálem a později arcibiskupem toledským, kněžské svěcení však nikdy nepřijal.

Roku 1583 se stal prvním místokrálem Portugalska, které tehdy připadlo španělským Habsburkům, a podílel se na přípravě Velké armady; roku 1589 odrazil anglický útok na Lisabon. V roce 1595 jej Filip II. poslal do Bruselu jako generálního guvernéra Nizozemí, kde nastoupil po zemřelém bratru Arnoštovi. O tři roky později mu král spolu se svou dcerou Isabelou Klárou Evženií postoupil vládu nad nizozemskými provinciemi; Albrecht se vzdal církevních hodností a roku 1599 se s infantkou oženil ve Valencii.

První léta vlády určovala válka s odbojnými severními provinciemi. Albrecht roku 1600 prohrál bitvu u Nieuwpoortu a velení armády převzal Ambrosio Spinola. Roku 1604 byl spolu se Španělskem uzavřen mír s Anglií. Dospěl k přesvědčení, že sever už dobýt nelze, a roku 1609 proti vůli Madridu prosadil dvanáctileté příměří. Léta míru přinesla obnovu zemědělství i řemesel, reformu soudnictví a upevnění katolické víry.

Po smrti bratra Matyáše se roku 1619 stal na několik měsíců vládnoucím arcivévodou rakouským, ještě téhož roku se však vzdal ve prospěch Ferdinanda II. Na počátku třicetileté války mu poslal vojsko, které přispělo k vítězství na Bílé hoře. Poslední síly věnoval marné snaze příměří prodloužit. Zemřel 13. července 1621 v Bruselu bez dědiců a pohřben byl v katedrále svaté Guduly.