Mince Alexandra Severa

Alexander Severus (208–235) se narodil v syrském městě Arca Caesarea do rodiny spřízněné se severovskou dynastií. Jeho matkou byla Julia Mamaea, neteř císařovny Julie Domny, žena mimořádně energická a ctižádostivá, která synovi zajistila cestu k trůnu i faktickou vládu.

Předchůdcem mu byl bratranec Elagabalus, jehož výstřednosti a snaha prosadit v Římě syrský sluneční kult pobouřily vojsko i senát. Roku 222 byl Elagabalus zavražděn pretoriány a na trůn dosedl třináctiletý Alexander.

Vláda mladého císaře znamenala návrat ke střídmosti. Skutečné rozhodování drželi jeho matka a rada zkušených právníků a senátorů, mezi nimiž vynikal Ulpianus, jeden z největších římských právních myslitelů. Císař vystupoval uctivě k senátu a obnovil dobré vztahy s aristokracií.

Doba mu však nepřála. V Persii se moci chopila dynastie Sásánovců a její zakladatel Ardašír I. začal nárokovat území někdejší perské říše. Roku 231 vytáhl Alexander na východ a po několika taženích se boje ustálily, aniž kterákoli strana získala rozhodující převahu.

Sotva se vrátil, přišla hrozba na Rýně. Germánské kmeny překročily hranici a císař se s vojskem přesunul do Porýní. Tam se rozhodl pokusit se o mír vykoupený penězi, což považoval za levnější než další válku.

Legie to vnímaly jako zbabělost. Vojáci si přáli tažení a kořist, nikoli vyjednávání s barbary. Vzpoura propukla v táboře u dnešní Mohuče a v březnu roku 235 zde byl Alexander spolu se svou matkou zabit.

Císařem se stal velitel Maximinus Thrax, první panovník, který nikdy nezasedl v senátu. Jeho nástupem začalo padesát let zmatků, kdy se na trůnu střídali vojenští velitelé a říše se ocitla na pokraji rozpadu.