Mince Antonia Pia

Antoninus Pius (86–161) se narodil do zámožné rodiny galského původu usazené v Itálii. Prošel úřednickou dráhou, zastával konzulát a spravoval provincii Asie, kde si získal pověst spravedlivého a pečlivého správce. Byl znám mírnou povahou a nekonfliktním vystupováním.

Roku 138 ho stárnoucí Hadrián adoptoval a určil svým nástupcem. Podmínkou bylo, že sám přijme za syny mladého Marka Aurelia a Lucia Vera, čímž bylo nástupnictví zajištěno na dvě generace dopředu.

Přízvisko Pius, tedy zbožný či oddaný, získal patrně proto, že po Hadriánově smrti prosadil v senátu jeho zbožštění, ačkoli zesnulý císař nebyl mezi senátory oblíben. Jiné výklady je spojují s jeho obecnou zbožností a úctou k tradici.

Jeho vláda se vyznačovala mimořádným klidem. Nevedl žádnou velkou válku a jako císař nikdy neopustil Itálii, přesto se říše rozšířila o pás země v Británii, kde nechal severně od Hadriánova valu vybudovat nový, kratší Antoninův val.

Velkou pozornost věnoval právu a správě. Podporoval činnost význačných právníků, zmírnil postavení otroků, upravil pravidla pro propouštění na svobodu a prosadil zásadu, že obviněný je považován za nevinného, dokud není prokázána vina.

Hospodařil velmi střídmě. Zděděnou pokladnu nejen nevyčerpal, ale dokonce rozmnožil, přestože financoval veřejné stavby, pomoc při zemětřeseních a rozdělování obilí. Ze soukromých prostředků podporoval osiřelé dívky.

Zemřel v březnu roku 161 na svém statku v Loriu nedaleko Říma ve věku čtyřiasedmdesáti let. Podle tradice znělo poslední heslo, které předal stráži, slovo aequanimitas, tedy vyrovnanost. Nástupcem se stal Marcus Aurelius, jehož vláda už tak poklidná nebyla.