Mince Antonia Veniera
Antonio Venier († 1400) byl benátským dóžetem v letech 1382–1400, v pořadí dvaašedesátým. Do úřadu byl zvolen nečekaně jako kompromisní kandidát ve chvíli, kdy velel loďstvu na Krétě. Za jeho osmnáctileté vlády se Benátky vzpamatovaly z války o Chioggiu a upevnily svou moc ve Středomoří i na italské pevnině.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná pamětní mince Slovenského státu z roku 1944 připomíná knížete Pribinu. Výrazné figurální ztvárnění doplňuje slovenský znak a opis SLOVENSKÁ REPUBLIKA. Historicky...
Československá desetikoruna z roku 1990 připomíná Tomáše Garrigua Masaryka výrazným portrétem a letopočty 1850–1937. Státní znak ČSFR na rubu zasazuje minci do krátkého období...
Československá stříbrná pamětní mince 50 Kčs z roku 1972 připomíná 50. výročí úmrtí sochaře Josefa Václava Myslbeka. Spojuje jeho výrazný portrét se státním znakem a představuje...
Československá pamětní mince 50 Kčs z roku 1986 připomíná Městskou památkovou rezervaci Praha. Propojuje státní znak s panoramatem historického centra, Karlovým mostem a kašnou...
Československá pamětní stříbrná mince 100 Kčs z roku 1981 připomíná sté výročí narození sochaře a medailéra Otakara Španiela. Spojuje jeho portrét s československým státním...
Stříbrná pětikoruna z roku 1928 patří mezi ikonické oběžné mince období první Československé republiky. Její moderní design s motivem průmyslové stavby symbolizuje rozvoj...
Stříbrný denár Vratislava II. představuje výrazný doklad českého mincovnictví 11. století. Spojuje jméno přemyslovského panovníka s odkazem svatého Václava a připomíná dobu, kdy...
Stříbrný denár Vratislava II. představuje výrazný doklad českého mincovnictví 11. století. Spojuje jméno přemyslovského panovníka s odkazem svatého Václava a připomíná dobu, kdy...
Denár českého knížete Svatopluka z krátkého období jeho vlády v letech 1107–1109 zaujme výraznou středověkou obrazností obou stran. Mince spojená s neklidnou dobou...
Denár Vladislava II. patří k působivým dokladům raně středověkého českého mincovnictví. Spojuje přemyslovskou panovnickou tradici, křesťanskou symboliku a ruční charakter ražby...
Stříbrný denár Přemysla Otakara I., významného českého krále, ražený v Praze na přelomu 12. a 13. století. Historicky zásadní mince z období, kdy byl českému státu potvrzen...
Pražský groš Václava II. (1278-1305), katalogové číslo Smolík 2, z počátku české grošové měny zavedené roku 1300. Mimořádně zachovalý exemplář této historicky významné...
Antonio Venier († 1400) byl dvaašedesátým dóžetem Benátské republiky a vládl od roku 1382 až do své smrti. Pocházel z rodu Venierů, který tehdy nepatřil k nejstarší benátské šlechtě; později z něj vzešli ještě dóžata Francesco a Sebastiano Venier. Oženil se s Agnesou da Mosto. Kariéru budoval na moři – velel galéře na Krétě a za války s Janovem spravoval a bránil strategický ostrov Tenedos nedaleko Dardanel.
Když na podzim 1382 zemřel dóže Michele Morosini, byly Benátky vyčerpané válkou o Chioggiu, obchod vázl, státní pokladna byla v rozvratu a město znovu zasáhl mor. Kandidáti předních rodů se nedokázali shodnout, a tak volitelé 25 hlasy ze 41 vybrali nepřítomného Veniera, který tehdy pobýval na Krétě. Úřadu se ujal až po návratu v lednu 1383 a jeho zvolení se podle dobových zpráv slavilo celý rok slavnostmi a regatami.
Za jeho vlády se republika hospodářsky zotavila, posílila obchod s Egyptem a Sýrií a obnovila pravidelné lodní konvoje do Flander a Anglie. V severní Itálii obratně střídala spojence mezi Carrarovci z Padovy a Viscontiovci z Milána a roku 1388 získala zpět Treviso. Na Jadranu a v Řecku si Benátky zajistily obchodní cesty mimo jiné ziskem Korfu, Nauplia, Argu, Drače a Skadaru. Dóže vyslal posly k evropským dvorům, aby získal podporu pro křížovou výpravu proti Osmanům, která však roku 1396 skončila porážkou u Nikopole. Doma dal obnovit přístav v Chioggii zničený válkou.
Venier proslul jako muž neústupné spravedlnosti. Když byl jeho nejstarší syn Alvise odsouzen za urážky šlechtice a jeho manželky, dóže mu odmítl udělit milost a syn roku 1388 zemřel ve vězení. Antonio Venier zemřel 23. listopadu 1400 a byl pohřben v kostele svatého Jana a Pavla, tradičním pohřebišti benátských dóžat.
