Mince Baudouina I. Belgického

Baudouin I. Belgický (1930–1993) se narodil na zámku Stuyvenberg u Bruselu jako syn krále Leopolda III. a královny Astrid. Matku ztratil v pěti letech při automobilové nehodě, což ho poznamenalo na celý život.

Za druhé světové války byl spolu s otcem internován Němci a závěr války strávil v zajetí v Rakousku. Po osvobození se rodina nemohla vrátit domů, protože Leopoldovo chování za okupace vyvolalo v Belgii ostrý spor.

Takzvaná královská otázka rozdělila zemi na dva tábory a vyústila ve stávky a nepokoje. Aby se předešlo občanskému konfliktu, Leopold III. roku 1951 abdikoval ve prospěch svého jednadvacetiletého syna.

Mladý panovník nastupoval do krajně obtížné situace, získal si však postupně respekt zdrženlivým a svědomitým vystupováním. Za jeho vlády proběhlo osamostatnění Konga roku 1960, které bylo provázeno zmatkem a násilím a znamenalo konec belgického koloniálního panství.

Vnitřní politiku určoval narůstající spor mezi vlámskou a valonskou částí země. Belgie prošla několika ústavními reformami, jež ji proměnily v federaci. Král při nich sehrával roli prostředníka, který udržoval jednotu státu.

Roku 1990 se dostal do svědomitého konfliktu, když odmítl podepsat zákon o umělém přerušení těhotenství. Byl proto na jediný den formálně prohlášen za neschopného vlády, zákon podepsala vláda a poté byl znovu uveden do úřadu.

Manželství se španělskou šlechtičnou Fabiolou zůstalo bezdětné. Zemřel náhle v červenci roku 1993 ve Španělsku a trůn připadl jeho bratrovi Albertovi II.

V Belgii je vzpomínán jako panovník, který svým osobním jednáním držel pohromadě stát rozdělený jazykem i politikou. Jeho pohřeb provázely projevy zármutku napříč oběma společenstvími.