Mince Břetislava I.

Břetislav I. (asi 1002–1055) byl nemanželským synem knížete Oldřicha a jeho družky Boženy. S takovým původem neměl naději na urozenou nevěstu, a tak podle kronikáře Kosmy unesl z kláštera ve Schweinfurtu Jitku, dceru bavorského markraběte Jindřicha. Rok únosu je sporný, uvádí se 1019 i 1029. Mladý pár žil na Moravě, kterou Břetislav spravoval jako údělný kníže, a roku 1031 se mu v Olomouci narodil první syn Spytihněv.

Roku 1034 se spor uvnitř rodu vyhrotil: Oldřich dal zajmout a oslepit svého bratra Jaromíra a Břetislav uprchl ze země. Po otcově smrti na podzim téhož roku zůstal vedle strýce jediným žijícím mužským Přemyslovcem. Jaromír se knížecí vlády vzdal v jeho prospěch a Břetislav usedl na pražský stolec. Brzy se ukázal jako sebevědomý a ctižádostivý panovník.

V letech 1038–1039 vytáhl do Polska, oslabeného pohanským povstáním a bezvládím. Dobyl Hnězdno, nad hrobem svatého Vojtěcha vyhlásil první známý český zákoník, takzvaná Břetislavova dekreta, a ostatky světce odvezl do Prahy v naději, že tam vznikne arcibiskupství. Na zpáteční cestě ovládl i část Slezska s Vratislaví.

Vzestup souseda znepokojil římského krále Jindřicha III. Jeho vpád roku 1040 Češi odrazili v bitvě u Brůdku na Šumavě, o rok později však král oblehl Prahu. Když biskup Šebíř a část velmožů přešli na jeho stranu, musel se Břetislav podrobit. V Řezně se mu bosý a v kajícném rouchu poklonil, Čechy s Moravou dostal zpět v léno, většinu dobytých území však ztratil.

S manželkou Jitkou měl pět synů. Na sklonku vlády roku 1055 stanovil zásadu seniorátu: knížecí stolec měl připadnout nejstaršímu způsobilému členu rodu. Zemřel 10. ledna 1055 v Chrudimi a vládu převzal nejstarší syn Spytihněv II.