Mince Carausia
Mince Carausia pocházejí z let 286–293, kdy tento velitel lamanšského loďstva vládl jako vzdorocísař v Británii a severní Galii. Razily je mincovny v Londiniu a Rotomagu a třetí mincovna, snad v Camulodunu. Vedle antoniniánů vydal i denáry z dobrého stříbra, jaké říše dlouho nepoznala.
Řazení produktů
Výpis produktů
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Zlatých 15 rublů z roku 1897 pochází z období vlády ruského císaře Mikuláše II. Alexandroviče. Typ s úzkým okrajem spojuje panovníkův portrét s korunovaným dvouhlavým orlem...
Měděná mince v hodnotě 2 soldi byla ražena roku 1799 pro hrabství Gorice, které náleželo k habsburským državám, za císaře Františka II. Averz zdobí korunovaný zemský erb v...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
Carausius († 293), celým jménem Marcus Aurelius Mausaeus Carausius, pocházel z kmene Menapiů v Belgické Galii a byl prostého původu. Vyznamenal se roku 286 v tažení císaře Maximiana proti bagaudům v severní Galii a díky tomu a své dřívější praxi lodivoda dostal velení nad britským loďstvem. Měl chránit pobřeží Armoriky a Belgiky před franskými a saskými piráty.
Brzy jej podezřívali, že nechává piráty plenit a kořist si pak ponechává. Maximianus proto nařídil jeho popravu a Carausius se na konci roku 286 nebo počátkem roku 287 prohlásil císařem v Británii a severní Galii. Opíral se o loďstvo, tři britské legie, pomocné oddíly i barbarské žoldnéře. Maximianova invaze v roce 288 nebo 289 ztroskotala a Carausius pak usiloval o uznání ostatními císaři.
Roku 293 oblehl nový caesar Constantius Chlorus přístav Gesoriacum, dnešní Boulogne, a připravil Carausia o državy v Galii. Brzy nato jej zavraždil jeho pokladník Allectus, který vládl Británii další tři roky. Mince jsou hlavním pramenem o Carausiově vládě.
Razily je mincovny v Londiniu a Rotomagu a třetí mincovna, kterou část badatelů klade do Camulodunu, dnešního Colchesteru. Carausius vydal první plnohodnotné stříbrné denáry po celých generacích, nejvíce však razil antoniniány. Opisy RESTITVTOR BRITANNIAE a GENIVS BRITANNIAE se obracely k Britům, opis EXPECTATE VENI a zkratka RSR odkazují na Vergilia. Ražby s opisem PAX AVGGG a CARAVSIVS ET FRATRES SVI s trojicí poprsí jej představují jako rovnocenného druha Diocletiana a Maximiana.
