Mince Constantia II.
Mince Constantia II. připomínají syna Konstantina Velikého, který od roku 337 vládl římskému východu a v letech 353–361 jako jediný císař celé říši. Jeho vládu provázely války s Persií, boj s uzurpátorem Magnentiem a církevní spory, v nichž stál na straně ariánů. Zemřel roku 361 v Kilíkii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1639 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1632 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1635 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1631 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Stříbrný 24krejcar Fridricha Falckého z roku 1620, ražený v Kutné Hoře, patří mezi nejzajímavější mince období tzv. „zimního krále“. Krátká vláda Fridricha na českém trůnu činí...
Stříbrný 24 krejcar z roku 1620 ražený v Kutné Hoře představuje dramatické období stavovského povstání. Výrazná koruna a český lev symbolizují královskou moc a odhodlání země ve...
Patnáctikrejcar Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z roku 1694 spojuje olomoucké biskupství s mincovní tradicí Kroměříže. Atraktivní stříbrná ražba připomíná barokní Moravu a...
Stříbrný tříkrejcar Františka Serafína z Ditrichštejna připomíná mincovní právo olomouckých biskupů v období raného baroka. Spojuje výrazný portrét významného moravského...
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Constantius II. (317–361) se narodil 7. srpna 317 zřejmě v Sirmiu jako syn císaře Konstantina I. Velikého a jeho manželky Fausty. Otec ho 8. listopadu 324, ve věku sedmi let, jmenoval caesarem. Po Konstantinově smrti se 9. září 337 stal spolu s bratry Konstantinem II. a Constansem augustem a říši si rozdělili: Constantius převzal východ, Konstantin II. Galii a Hispánii, Constans Itálii a Afriku. Otce předtím pohřbil v Konstantinopoli v kostele svatých apoštolů.
Na východě vedl Constantius po celou dobu vlády válku s perským králem Šápúrem II. Peršané v letech 338–350 třikrát obléhali pevnost Nisibis a k velké bitvě došlo nejspíš roku 344 u Singary. Mezitím se poměry na západě převrátily: Konstantin II. padl roku 340 v boji proti Constansovi a roku 350 dal Constanse zabít uzurpátor Magnentius, provolaný císařem v Galii.
Roku 351 Constantius sesadil Vetrania, který se po Magnentiově vzpouře také prohlásil císařem, a téhož roku porazil Magnentia u Mursy. Po Magnentiově sebevraždě roku 353 vládl celé říši sám. Na východě mu jako caesar od roku 351 pomáhal Gallus, roku 354 však byl sesazen a popraven; o rok později jmenoval Constantius caesarem pro Galii Juliána. Sám od roku 355 řídil záležitosti západu převážně z Mediolana, dnešního Milána.
V církevních sporech se Constantius přiklonil k ariánům, svolával synody a dostal se do konfliktu s alexandrijským biskupem Athanasiem. Řím navštívil jedinkrát, na jaře roku 357. Když vojsko v Galii provolalo Juliána císařem, hrozila nová občanská válka; tu odvrátila až Constantiova smrt 3. listopadu 361 v Kilíkii. Jeho nástupcem se stal Julián.





