Mince Domitiana
Domitianus (51–96) byl posledním císařem flaviovské dynastie a vládl v letech 81 až 96. Posílil hranice říše, zpevnil státní správu a měnu, dostal se však do ostrého sporu se senátem a zahynul rukou spiklenců z vlastního okolí. Teprve moderní historici jeho vládu hodnotí smířlivěji.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Domitianus (51–96) byl mladším synem císaře Vespasiana a bratrem Tita. Na rozdíl od nich nezískal vojenské zkušenosti a v době, kdy otec s bratrem bojovali v Judeji, zůstával v Římě. Toto odsunutí do pozadí podle antických autorů poznamenalo jeho povahu a přispělo k pozdější nedůvěřivosti vůči okolí.
K moci se dostal roku 81 po náhlé smrti svého bratra. Vládl důsledně a osobně dohlížel na správu provincií i na chod úřadů, čímž si získal pověst schopného, ale panovačného vládce. Přísně potíral korupci úředníků a dbal na pořádek ve městech.
Na hranicích vedl řadu tažení. Bojoval proti germánským Chattům, upevnil obranu na Rýně a Dunaji a po těžkých střetech s dáckým králem Decebalem uzavřel mír, který Řím vykupoval placením. Nechal také budovat opevněnou linii mezi Rýnem a Dunajem, z níž později vyrostl rozsáhlý hraniční systém.
Ve vztahu k senátu si počínal stále tvrději. Nechal se oslovovat jako pán a bůh, omezil vliv senátorů a v poslední fázi vlády rozpoutal procesy, které stály život řadu významných mužů. Právě senátorští autoři pak jeho obraz vylíčili v nejčernějších barvách.
V září roku 96 byl Domitianus zavražděn ve svém paláci při spiknutí, do něhož byli zapleteni dvorní úředníci i lidé z jeho nejbližšího okolí. Senát nechal jeho památku odsoudit a novým císařem zvolil letitého Nervu.
Moderní historikové jeho vládu hodnotí smířlivěji než antické prameny. Upozorňují na stabilní měnu, funkční správu provincií i na stavební rozmach Říma, který za jeho panování získal řadu nových budov. Zároveň připomínají, že spor se senátem byl především střetem o rozdělení moci. Domitianus vládl patnáct let, déle než kterýkoli císař od dob Tiberia.





