Mince Ferdinanda I. (V.) Habsburského

Ferdinand I. (1793–1875) se narodil ve Vídni jako nejstarší syn císaře Františka I. Od narození trpěl těžkou epilepsií, která mu podle dobových zpráv způsobovala až desítky záchvatů týdně, a jeho tělesný i duševní vývoj byl tím vážně poznamenán.

Přesto nebyl z nástupnictví vyloučen. Jeho otec i kancléř Metternich se obávali, že jakýkoli zásah do dědického pořádku by ohrozil samotný princip legitimity, na němž stálo poválečné uspořádání Evropy. Ferdinand tak roku 1835 usedl na trůn.

Skutečnou vládu vykonávala takzvaná státní konference, v níž zasedali arcivévoda Ludvík, kancléř Metternich a hrabě Kolovrat. Císař podepisoval, co mu bylo předloženo, a do rozhodování prakticky nezasahoval.

V českých zemích je jeho jméno spojeno s korunovací roku 1836, kdy byl v katedrále svatého Víta korunován českým králem jako Ferdinand V. Byla to poslední korunovace svého druhu a Praha při ní zažila velkolepé slavnosti.

Revoluční rok 1848 monarchií otřásl. Císař musel z Vídně dvakrát uprchnout, slíbil ústavu a zrušení roboty, pod tlakem rodiny však v prosinci téhož roku v Olomouci abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa.

Zbytek života strávil v Praze na Hradě, kde se věnoval zahradě, hudbě a svým sbírkám. Pražané ho měli v oblibě a přezdívali mu Ferdinand Dobrotivý. Zemřel v červnu roku 1875 ve věku dvaaosmdesáti let. Jeho pobyt na Pražském hradě zůstal v paměti města jako klidná epizoda mezi bouřlivými roky. Pohřben byl v kapucínské kryptě ve Vídni.

Více se o životě tohoto panovníka dozvíte v článku Ferdinand V. Dobrotivý: Poslední korunovaný český král.