Mince Ferdinanda I. Habsburského

Ferdinand I. Habsburský (1503–1564) se narodil ve španělské Alcale jako mladší bratr císaře Karla V. Vyrůstal na španělském dvoře a do střední Evropy přišel až jako dospělý muž, který zpočátku neuměl německy ani česky.

Roku 1521 mu bratr přenechal správu rakouských zemí a téhož roku se oženil s Annou Jagellonskou, sestrou českého a uherského krále Ludvíka. Tento sňatek se ukázal jako rozhodující, když Ludvík roku 1526 padl v bitvě u Moháče.

Čeští stavové jej téhož roku zvolili králem, přičemž zdůrazňovali, že jde o volbu, nikoli o dědický nárok. Ferdinand naopak trval na dědickém právu své manželky a tento spor provázel jeho vládu po celá desetiletí.

Vládu zahájil pořádáním financí a správy. Zřídil ústřední úřady sídlící ve Vídni, čímž fakticky spojil rakouské, české a uherské země do jednoho soustátí, a omezil pravomoci zemských sněmů.

Neustálou hrozbou byli Osmané, kteří po Moháči ovládli většinu Uher a roku 1529 poprvé oblehli Vídeň. Boje o uherské území trvaly po celou dobu jeho vlády a Ferdinand za ně platil vysoké částky sultánovi.

Zlomovým bodem doma se stalo stavovské povstání roku 1547, které vypuklo poté, co král žádal pomoc proti protestantským knížatům. Odpor potlačil, potrestal především města a nechal do Prahy uvést jezuity.

Císařskou korunu převzal roku 1556 po bratrově abdikaci. Zemřel v červenci roku 1564 ve Vídni a své země rozdělil mezi tři syny, čímž vznikly rakouská, tyrolská a štýrská větev rodu.

Více se o tomto panovníkovi dočtete v článku Ferdinand I.: Muž, který po Moháči skládal nový řád ve střední Evropě.