Mince Ferdinanda II. Habsburského z Vídně
Mince Ferdinanda II. Habsburského z Vídně pocházejí z císařské mincovny v letech 1619–1637. Patří sem lehké kiprové mince s vyznačenou hodnotou z let 1620–1623, například tolary za 150 krejcarů, i plnohodnotné ražby z doby po návratu k říšské mincovní stopě v roce 1623 až do konce jeho vlády.
Řazení produktů
Výpis produktů
Vzácný 48krejcar z období kipperové měny za vlády Ferdinanda II. odráží dramatickou hospodářskou krizi a měnový chaos počátku třicetileté války.
Ovládací prvky výpisu
Ferdinand II. (1578–1637) se stal císařem roku 1619 a začátek jeho vlády zasáhlo období lehké kiprové mince. Vídeňským mincmistrem byl od počátku roku 1620 Mathias Fellner, jehož značkou je kroužek se dvěma šikmými čarami spojenými nahoře do špičky; jeho předchůdce Isaias Jessinsky, značící stromem ve štítu, byl koncem roku 1619 odvolán.
Kiprové mince nesly číslo hodnoty a právě jeho prostou změnou se tolar zvyšoval ze 120 na 140 a 150 krejcarů. Z Vídně jsou známé lehké tolary za 150 krejcarů a půltolary za 75 krejcarů z roku 1622 s Fellnerovou značkou. Od roku 1622 pracovala vídeňská mincovna pro konsorcium Hanse de Witteho a v srpnu téhož roku tu byl uveden do provozu válcový ražební stroj, jaký v Hallu sloužil už dlouho.
Pronájem skončil 1. dubna 1623 a Vídeň se k plnohodnotné minci vrátila nejrychleji ze všech mincoven. Patent ze 14. prosince 1623, takzvaná kaláda, snížil kiprové mince na zlomek: osmačtyřicetník na 6 a dvacetičtyřkrejcar na 3 krejcary. Vídeňské tolary od roku 1624 se od kiprových liší hladkým úzkým límcem místo okruží a pěti znaky místo dvouhlavého orla na rubu.
