Mince Filipa I. Araba
Filip I. Arab (asi 204–249) byl římským císařem v letech 244 až 249. Pocházel z provincie Arábie, k moci se dostal po smrti Gordiana III. a za jeho vlády Řím oslavil tisíc let od svého založení. Vládl pět let a padl v bitvě u Verony proti Traianu Deciovi roku 249.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný antoninián Filipa I. Araba z roku 248, ražený k oslavám tisíce let od založení Říma. Reverz s kráčející antilopou patří k pamětní emisi saekulárních her – k ražbám,...
Bronzový sesterxius Filipa I. Arabského z římské mincovny připomíná neklidnou epochu krize třetího století. Reverz s personifikací věrnosti vojska vyjadřuje zásadní význam...
Sestercius Filipa I. Arabského zachycuje císaře v době neklidné římské říše třetího století. Motiv panovnického příjezdu připomíná návrat vládce a veřejné potvrzení jeho...
Bronzový sesterc Filipa I. Arabského z římské mincovny připomíná neklidné období 3. století. Motiv Victorie zdůrazňuje vítězství, ochranu říše a snahu císařské moci posílit...
Bronzový sesterc Filipa I. Arabského z římské mincovny připomíná vládu císaře v neklidném 3. století. Motiv Fortuna Redux vyjadřuje naději na šťastný návrat, ochranu a stabilitu...
Stříbrný antoninián Filipa I. Arabského z římské mincovny připomíná neklidnou polovinu 3. století. Motiv Felicitas vyjadřuje příznivý osud, prosperitu a naději na stabilní vládu...
Stříbrný antoninián Filipa I. Arabského z římské mincovny připomíná období, kdy říše hledala stabilitu uprostřed krizí 3. století. Motiv Annony zdůrazňuje zásobování, hojnost a...
Stříbrná tetradrachma Philippa Arabského z Antiochie, ražená mezi lety 244–249. Typická provincie ražba s orlem a portrétem císaře, poškozená prasklinou z ražby, ale historicky...
Ovládací prvky výpisu
Filip I. Arab (asi 204–249) se narodil ve městě Šahba na území dnešní Sýrie, v provincii, podle níž dostal své přízvisko. Nepocházel z italské aristokracie ani ze senátorského stavu, ale z místní zámožné rodiny, a do vyšších pater říše se dostal službou v armádě.
Za tažení proti Sásánovcům se stal velitelem pretoriánské gardy. Když roku 244 v Mezopotámii za nejasných okolností zahynul mladý císař Gordianus III., vojsko provolalo císařem právě jeho. Antické prameny se rozcházejí v tom, jakou měl na předchůdcově smrti podíl.
Prvním úkolem bylo ukončit válku. S perským králem Šápúrem I. uzavřel mír, který Řím vykoupil vysokou částkou. Kritici to považovali za potupu, císaři to však umožnilo rychle se vrátit do Říma a upevnit své postavení.
Vládl smířlivě. Usiloval o dobré vztahy se senátem, obnovoval stavby a nechal vybudovat i nové město v rodné Arábii, pojmenované po sobě Filippopolis. Do správy zapojil své příbuzné, bratra i syna, kterého povýšil na spoluvládce.
Vrcholem jeho panování byly oslavy tisíciletého výročí založení Říma v dubnu roku 248. Konaly se hry, průvody a divadelní představení, do arény byla přivedena vzácná zvířata a slavnosti trvaly několik dní. Šlo o poslední velkolepou oslavu tohoto druhu.
Sotva slavnosti skončily, začaly se hroutit hranice. Na Dunaji vpadli Gótové, v Malé Asii i na východě se objevili uzurpátoři a nespokojenost v legiích rostla. Filip prý nabídl senátu abdikaci, ta však byla odmítnuta.
Roku 249 provolalo podunajské vojsko císařem Traiana Decia. Filip mu vytáhl vstříc a v bitvě u Verony padl. Jeho dvanáctiletý syn byl vzápětí zabit v Římě. Filipovo panování bývá vnímáno jako poslední klidnější období před nejhlubší fází krize třetího století.
