Mince Francesca Foscariho
Mince Francesca Foscariho pocházejí z let 1423–1457, kdy byl benátským dóžetem; jeho vláda trvala déle než kterákoli jiná v dějinách republiky. Nejznámější z nich je zlatý dukát benátské mincovny, později zvaný cechín, s dóžetem klečícím před svatým Markem a s Kristem v oválném rámci mezi hvězdami na rubu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Zlatých 15 rublů z roku 1897 pochází z období vlády ruského císaře Mikuláše II. Alexandroviče. Typ s úzkým okrajem spojuje panovníkův portrét s korunovaným dvouhlavým orlem...
Měděná mince v hodnotě 2 soldi byla ražena roku 1799 pro hrabství Gorice, které náleželo k habsburským državám, za císaře Františka II. Averz zdobí korunovaný zemský erb v...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
Francesco Foscari (1373–1457) se narodil 19. června 1373 v Benátkách jako nejstarší syn Niccola Foscariho a Cateruzie Michielové. Rod patřil k šlechtě s dědičným místem ve Velké radě a Francesco prošel řadou úřadů: byl vyslancem, členem Rady deseti a od roku 1416 prokurátorem chrámu svatého Marka. Roku 1423 byl zvolen dóžetem proti Pietru Loredanovi.
Jeho dóžecí úřad trval 34 let, nejdéle v dějinách Benátek. Republika se za něj rozšířila na pevnině, ale vleklé války s Milánem Viscontiů a později Francesca Sforzy byly velmi nákladné. Foscari přestavěl Dóžecí palác a pro rodinu dal postavit palác Ca' Foscari na Canal Grande.
Jeho jediný přeživší syn Jacopo byl roku 1445 odsouzen Radou deseti za úplatkářství a poslán do vyhnanství, po dalších procesech zemřel ve vězení na Krétě. Zlomený dóže se stáhl z vlády a koncem října 1457 jej Rada deseti donutila odstoupit. Zemřel 1. listopadu 1457 a dostal státní pohřeb. Jeho osud zpracoval Byron v tragédii Dva Foscariové a Verdi v opeře.
Hlavní minci Benátek, zlatý dukát, razila republika od roku 1284 podle vzoru florentského florenu. Vážil asi 3,5 gramu velmi ryzího zlata. Na líci klečí dóže před svatým Markem, který mu podává korouhev, na rubu stojí Kristus v oválném rámci mezi hvězdami. Každý dóže měnil jen své jméno, letopočet dukáty nenesly. Název „ducato de zecca“, dukát mincovny, se zkrátil na zecchino, česky cechín.
