Mince Františka Antonína z Harrachu
Mince Františka Antonína z Harrachu pocházejí z let 1709–1727, kdy vládl jako kníže-arcibiskup salcburský. Razila je salcburská mincovna, do níž dal roku 1710 postavit první ražební stroj se šroubovým lisem. Jeho vládě, klidné a bohaté na stavby, říkali už současníci „zlaté harrachovské časy“.
Řazení produktů
Výpis produktů
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Zlatých 15 rublů z roku 1897 pochází z období vlády ruského císaře Mikuláše II. Alexandroviče. Typ s úzkým okrajem spojuje panovníkův portrét s korunovaným dvouhlavým orlem...
Měděná mince v hodnotě 2 soldi byla ražena roku 1799 pro hrabství Gorice, které náleželo k habsburským državám, za císaře Františka II. Averz zdobí korunovaný zemský erb v...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
František Antonín z Harrachu (1665–1727) se narodil 2. října 1665 jako syn Ferdinanda Bonaventury z Harrachu, důvěrníka císaře Leopolda I., a Johanny Terezie z Lambergu. Dětství prožil v Madridu, kde byl otec císařským vyslancem. Studoval filozofii a církevní právo v Salcburku a v římském Collegiu Germanicu; Leopold I. jej osobně povýšil do stavu říšského knížete.
Roku 1685 se stal kanovníkem v Pasově, 1687 v Salcburku a 1692 děkanem salcburské kapituly. V letech 1702–1705 byl knížetem-biskupem vídeňským. Roku 1705 jej jmenovali koadjutorem salcburského arcibiskupa Jana Arnošta z Thunu s právem nástupnictví, a když Thun zemřel, ujal se 29. května 1709 vlády bez nové volby kapituly.
Jeho vláda byla klidná: mor odvrátil včasným uzavřením hranic a finance země byly ustálené. Pro stavby zval přední umělce, mimo jiné Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, Johanna Lucase von Hildebrandta, Georga Raphaela Donnera a Johanna Michaela Rottmayra. Přestavěl zámek Mirabell, obnovil rezidenci a dal rozšířit obchodní cesty k Benátkám. Ve válce o španělské dědictví podpořil císaře salcburským plukem. Zemřel 18. července 1727 na zámku Mirabell a pohřben je v kryptě salcburského dómu.
Salcburští arcibiskupové razili vlastní mince až do sekularizace roku 1803. Harrach dal roku 1710 do salcburské mincovny postavit první ražební stroj se šroubovým lisem.
