Mince Františka Ludvíka z Erthalu
Mince Františka Ludvíka z Erthalu pocházejí z let 1779–1795, kdy jako kníže-biskup vládl zároveň v Bamberku a ve Würzburgu. Nejznámější jsou kontribuční tolary z let 1794–1795, ražené z odevzdaného dvorského stříbra na válku s Francií; bamberský nese nápis ZUM BESTEN DES VATERLANDS.
Řazení produktů
Výpis produktů
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Zlatých 15 rublů z roku 1897 pochází z období vlády ruského císaře Mikuláše II. Alexandroviče. Typ s úzkým okrajem spojuje panovníkův portrét s korunovaným dvouhlavým orlem...
Měděná mince v hodnotě 2 soldi byla ražena roku 1799 pro hrabství Gorice, které náleželo k habsburským državám, za císaře Františka II. Averz zdobí korunovaný zemský erb v...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
František Ludvík z Erthalu (1730–1795) se narodil 16. září 1730 v Lohru nad Mohanem v rodu svobodných pánů z Erthalu; jeho starší bratr Fridrich Karel Josef byl předposledním mohučským arcibiskupem a kurfiřtem. Vystudoval práva a teologii v Mohuči, Würzburgu, Vídni a Římě a stal se kanovníkem ve Würzburgu i Bamberku. Roku 1763 vedl světskou vládu würzburského biskupství, Josef II. jej roku 1768 jmenoval vizitátorem říšského komorního soudu ve Wetzlaru.
Od roku 1779 až do smrti vládl v personální unii jako kníže-biskup bamberský a würzburský. Řídil se heslem „vše pro poddané, ale vše skrze knížete“, byl stoupencem osvícenství a reformoval školství a péči o chudé. Ve Würzburgu dal přestavět Juliův špitál, v Bamberku postavit první moderní nemocnici a položil základy nemocenského pojištění řemeslníků a čeledi. Zrušil loterii, dvorní divadlo i hony. Zemřel 14. února 1795 ve Würzburgu a pohřben je v tamním dómu.
Za války s revoluční Francií nařídil v prosinci 1794 odevzdat většinu dvorského stříbra, aby poddaným ušetřil další daně, a na vzhledu mincí se sám podílel. Bamberské kontribuční tolary s nápisem ZUM BESTEN DES VATERLANDS, zvané vlastenecké tolary, se kvůli přednostní ražbě úmrtních mincí vydávaly až od července 1795, tedy po jeho smrti. Ve Würzburgu vznikly z jeho stříbra dva typy tolarů a dvacetníky s nápisem PRO PATRIA.
