Mince Fridricha Augusta III. Saského
Mince Fridricha Augusta III. Saského připomínají posledního saského krále z rodu Wettinů, jehož vládu uzavřila první světová válka a listopadový převrat roku 1918. Panoval v letech 1904–1918 a jeho abdikace 13. listopadu 1918 ukončila monarchii v Sasku.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná pamětní třímarka z roku 1913 vydaná Saským královstvím připomíná 100 let od porážky Napoleona u Lipska – jako symbol národní jednoty a odvahy německých států.
Ovládací prvky výpisu
Mince Fridricha Augusta III. Saského odkazují k životu Fridricha Augusta III. Saského (1865–1932), posledního krále Saského království z albertinské linie Wettinů. Narodil se 25. května 1865 v Drážďanech jako syn budoucího krále Jiřího I. a Marie Anny Portugalské. Vyrůstal ve světě, kde se saská tradice pojila s rámcem Německého císařství a s rolí zemských dynastií.
Od dětství byl veden k vojenské službě a v saské armádě postupoval rychle díky postavení i schopnostem. Velitelem XII. (1. královského saského) sboru zůstal až do podzimu 1904. Korunním princem se stal roku 1902 po smrti strýce Alberta Saského. Dne 15. října 1904, po úmrtí otce, usedl na saský trůn.
Jako král se snažil držet rovnováhu mezi tradicí a změnami moderní doby, avšak rozhodující zlom přinesla první světová válka. Roku 1912 byl jmenován polním maršálem, ale skutečný konec jeho panování určily události roku 1918. Dne 13. listopadu 1918 byl po pádu německé monarchie přinucen k abdikaci a Sasko přešlo na republikánské zřízení. Tím se uzavřela dlouhá éra saského království.
Osobní život panovníka provázely i dynastické starosti: roku 1891 se ve Vídni oženil s Luisou Toskánskou, manželství však po jejím útěku na konci roku 1902 skončilo rozvodem v roce 1903. Z tohoto svazku vzešlo sedm dětí, včetně následníků rodu pro exilovou dobu. Po abdikaci se usadil na zámku Sibyllenort ve Slezsku (dnes Szczodre v Polsku), kde 18. února 1932 zemřel. Pohřben byl v drážďanské katedrále Nejsvětější Trojice se státními poctami.
