Mince Fridricha II. Saského

Fridrich II. Saský (1412–1464), zvaný Mírný, se narodil v Lipsku jako nejstarší ze sedmi dětí kurfiřta Fridricha I. Bojovného a Kateřiny Brunšvické. Po otcově smrti roku 1428 převzal vládu nad wettinskými državami spolu s mladšími bratry Vilémem, Jindřichem a Zikmundem. Země tehdy ještě nesly břemeno husitských válek a definitivní mír s husity uzavřeli Wettinové až roku 1433.

Roku 1431 se oženil s Markétou Habsburskou, sestrou pozdějšího císaře Fridricha III., a měl s ní osm dětí. Roku 1438 se sešel sněm saských stavů, pokládaný za první zemský sněm Saska. Téhož roku bylo rozhodnuto, že saský kurfiřtský hlas náleží Fridrichovi, a ne jeho soupeři Bernardovi IV. Sasko-Lauenburskému. Fridrich ho pak při volbě římského krále využil ve prospěch Albrechta II. Habsburského a o dva roky později svého švagra Fridricha III.

Po smrti bratra Jindřicha a odchodu Zikmunda do duchovního stavu si Fridrich s Vilémem III. rozdělili dědictví. Altenburským dělením z roku 1445 připadlo Vilémovi Durynsko a franské državy, Fridrichovi východní část země, zatímco krušnohorské doly zůstaly společné. Spory o území a mincovní právo však roku 1446 přerostly v saskou bratrskou válku, kterou ukončil až naumburský mír v lednu 1451. Durynsko se Fridrichovým potomkům vrátilo až po Vilémově smrti roku 1482.

Roku 1455 se rytíř Kunz von Kaufungen pokusil unést z Altenburgu jeho syny Arnošta a Albrechta, únos byl ale včas odhalen. Chebskou smlouvou z roku 1459 stanovil Fridrich spolu s Vilémem III. a českým králem Jiřím z Poděbrad hranici Čech a Saska po hřebeni Krušných hor, která platí dodnes. Téhož roku se jeho syn Albrecht oženil se Zdeňkou, dcerou Jiřího z Poděbrad. Po Fridrichově smrti roku 1464 vládli společně synové Arnošt a Albrecht, zakladatelé dvou větví Wettinů.