Mince Fridricha II. Velikého
Fridrich II. Veliký (1712–1786) byl pruským králem v letech 1740 až 1786. Získáním Slezska proměnil Prusko ve velmoc, ubránil je v sedmileté válce a proslul jako panovník spojující tvrdý vojenský realismus se zájmem o filozofii a hudbu. Zemřel bezdětný roku 1786.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1770 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1786 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1784 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Stříbrný čtvrt tolar Fridricha II. Velikého z počátku jeho vlády představuje drobnější nominál osvícenského Pruska. Emise z let 1750–1752 dokládá stabilizaci měny i rostoucí...
Ovládací prvky výpisu
Fridrich II. Veliký (1712–1786) se narodil v Berlíně jako syn krále Fridricha Viléma I., zvaného vojenský král. Otec byl tvrdý, spořivý a k umění lhostejný, zatímco syn se od mládí věnoval hudbě, četbě a francouzské literatuře. Střet povah přerostl v otevřené nepřátelství.
Roku 1730 se osmnáctiletý korunní princ pokusil s přítelem Hansem Hermannem von Katte uprchnout do Anglie. Oba byli dopadeni a král nechal Katteho popravit před synovýma očima. Fridrich byl uvězněn a poté nucen pracovat ve státní správě.
Na trůn nastoupil roku 1740 a už za několik měsíců vpadl do rakouského Slezska, aniž vyhlásil válku. Bohatá provincie se stala trvalým ziskem, který Prusku zdvojnásobil hospodářskou sílu, a zároveň příčinou trvalého nepřátelství s Marií Terezií.
Nejtěžší zkouškou byla sedmiletá válka v letech 1756 až 1763, kdy proti Prusku stálo Rakousko, Francie i Rusko. Fridrich několikrát unikl porážce jen o vlas a zachránila ho až náhlá změna na ruském trůně. Slezsko si udržel.
Doma vládl jako osvícený absolutista. Zrušil mučení, zavedl náboženskou snášenlivost, podporoval osidlování bažinatých oblastí a nechal vypracovat nový zákoník. Sám se označoval za prvního služebníka státu.
Zároveň zůstal mužem pera i hudby. V zámku Sanssouci u Postupimi hrál na flétnu, skládal a hostil filozofy včetně Voltaira, s nímž ho pojilo bouřlivé přátelství. Své spisy psal zásadně francouzsky.
Roku 1772 se podílel na prvním dělení Polska, čímž propojil pruské území. Zemřel v srpnu roku 1786 v Sanssouci bez potomků a trůn připadl jeho synovci. Pruský stát, který zanechal, patřil k pěti evropským velmocím, ačkoli počtem obyvatel zůstával nejmenší z nich.
