Mince Fridricha III. Braniborsko-Bayreuthského

Fridrich III. Braniborsko-Bayreuthský (1711–1763) se narodil ve Weferlingenu jako nejstarší syn Jiřího Fridricha Karla z vedlejší linie franských Hohenzollernů a Dorotey Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Becké. Na vládu se zpočátku nechystal. Vše se změnilo roku 1726, kdy jeho otec po dlouhém sporu s Pruskem zdědil Bayreuthské markrabství a mladý Fridrich se tak stal dědičným princem.

Získal dobré vzdělání, otec a jeho ministři ho však úplně drželi stranou od vládních záležitostí. Roku 1731 se v Berlíně oženil s Vilemínou Pruskou, nejstarší dcerou krále Fridricha Viléma I. Původně byl zasnouben s její mladší sestrou Žofií, král však na poslední chvíli rozhodl jinak. Vilemína svého muže popsala jako dobrosrdečného a štědrého, i když trochu lehkomyslného. Z manželství se narodila jediná dcera Alžběta Frederika Žofie, provdaná za württemberského vévodu Karla Evžena.

Vlády se ujal po otcově smrti roku 1735. Na Vilemínin popud svěřil finance sekretáři Philippu Elrodtovi, který odhalil nepořádky v hospodaření a splatil staré dluhy. V Bayreuthu mu dodnes říkají Milovaný a připomínají ho jako osvíceného panovníka. Roku 1742 založil v Bayreuthu zemskou univerzitu, kterou o rok později přenesl do Erlangenu, kde dodnes nese jeho jméno. V letech 1744–1748 vznikl Markraběcí operní dům, roku 1756 umělecká akademie. Přestavěl také Ermitáž a po požáru starého zámku dal postavit nový.

Jako polní maršál Franského říšského kraje držel svou zemi stranou sporů mezi Rakouskem a Pruskem, a to i za sedmileté války. Vilemína zemřela roku 1758 a o rok později se markrabě podruhé oženil, tentokrát se Žofií Karolínou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou. Druhé manželství zůstalo bezdětné, a když Fridrich roku 1763 v Bayreuthu zemřel, nastoupil po něm jeho strýc Fridrich Kristián.