Mince Fridricha Viléma IV. Pruského

Fridrich Vilém IV. Pruský (1795–1861) se narodil v Berlíně jako nejstarší syn krále Fridricha Viléma III. a královny Luisy. Na rozdíl od většiny pruských panovníků neměl vztah k vojenskému životu a věnoval se raději architektuře, dějinám a umění.

Na trůn nastoupil roku 1840 a zpočátku vzbudil velké naděje. Propustil politické vězně, uvolnil cenzuru a povolal zpět profesory propuštěné za předchozí vlády. Liberálové v něm viděli panovníka, který zemi konečně dá ústavu.

Naděje se nenaplnily. Král byl přesvědčen o božském původu své moci a odmítal se dělit o vládu s voleným sněmem. Sjednocený zemský sněm, který svolal roku 1847, rozpustil, jakmile začal klást podmínky.

Revoluce roku 1848 ho zastihla nepřipraveného. Po pouličních bojích v Berlíně ustoupil, slíbil ústavu a projel městem s německou trikolórou. Frankfurtský parlament mu poté nabídl korunu sjednoceného Německa.

Nabídku odmítl. Prohlásil, že korunu z rukou lidových zástupců nepřijme, protože jí chybí souhlas německých knížat. Toto rozhodnutí zmařilo pokus o sjednocení parlamentní cestou a odsunulo je o dvě desetiletí.

Roku 1850 přesto vydal oktrojovanou ústavu, která zavedla dvoukomorový sněm, avšak s volebním systémem zvýhodňujícím majetné. Následující léta se nesla ve znamení konzervativní reakce.

Od roku 1857 trpěl následky mozkových příhod a vlády se ujal jeho bratr Vilém jako regent. Fridrich Vilém IV. zemřel v lednu roku 1861 v Postupimi bez potomků.

Zůstal po něm rozporuplný obraz. Byl vzdělaný, hluboce věřící a mimořádně vnímavý k umění, v politice však nedokázal spojit svou romantickou představu o království z boží milosti s požadavky doby, která volala po ústavě a sjednocení.