Mince Friedricha Augusta I. (III.)
Fridrich August I. Saský (1750–1827) byl saským kurfiřtem od roku 1763 a v letech 1806 až 1827 prvním saským králem. Jako spojenec Napoleona získal královský titul i varšavské vévodství, po jeho pádu však o polovinu země přišel. Vládl čtyřiašedesát let, nejdéle ze všech saských panovníků.
Řazení produktů
Výpis produktů
Saský tolar z roku 1782 ražený za vlády kurfiřta Fridricha Augusta III. Klasická stříbrná mince typu „EINE MARCKE“ s bohatým erbem a reprezentativním portrétem panovníka.
Stříbrná mince o hodnotě 1/3 tolaru z roku 1802, ražená za vlády Fridricha Augusta III., posledního saského kurfiřta, představuje závěrečnou etapu klasického saského...
Stříbrná mince o nominálu 1/3 tolaru z roku 1796, ražená za vlády kurfiřta Fridricha Augusta III. Saského – reprezentativní portrét panovníka a státní znak Saského kurfiřtství.
Stříbrný tolar Fridricha Augusta I. z roku 1813 je výmluvným svědkem napoleonské éry a proměn evropského politického uspořádání v době války šesté koalice.
Stříbrný 1/3 tolar z roku 1783, ražený v Sasku za vlády Fridricha Augusta III. Precizně vypracovaná mince s dynastickým erbem a numismatickou hodnotou v rámci německého říšského...
Ovládací prvky výpisu
Fridrich August I. Saský (1750–1827) usedl na kurfiřtský stolec ve třinácti letech, krátce po skončení sedmileté války, která Sasko hospodářsky zruinovala. Prvních několik let vládla poručnická rada a mladý panovník se učil spravovat zadluženou a vypleněnou zemi.
Po převzetí samostatné vlády se soustředil na obnovu. Šetrným hospodařením splatil značnou část dluhů, podporoval zemědělství, hornictví i manufaktury a jeho střídmý způsob života mu mezi poddanými vynesl pověst svědomitého vládce.
V evropské politice se dlouho snažil o neutralitu. Roku 1791 mu byla dokonce nabídnuta polská koruna, kterou po zralé úvaze odmítl, protože nechtěl Sasko zavléct do sporů mezi mocnostmi.
Neutralita ale nebyla udržitelná. Po porážce Pruska u Jeny roku 1806 přešel na Napoleonovu stranu, vstoupil do Rýnského spolku a byl povýšen na krále. O rok později mu francouzský císař svěřil i nově vytvořené varšavské vévodství.
Spojenectví dodržel až do konce. Zůstal Napoleonovi věrný i po tažení do Ruska a po bitvě u Lipska roku 1813 padl do zajetí spojenců, kteří ho drželi téměř dva roky v Berlíně a v Pruském Poznaňsku.
Vídeňský kongres rozhodl tvrdě. Sasko přišlo o více než polovinu území ve prospěch Pruska a varšavské vévodství připadlo Rusku. Král se roku 1815 vrátil do zmenšené země, kde byl přesto přijat s upřímným nadšením.
Poslední léta věnoval opět vnitřní obnově. Zemřel v květnu roku 1827 ve věku sedmasedmdesáti let po čtyřiašedesáti letech vlády.
Jeho dlouhá vláda zahrnula konec starého říšského uspořádání, napoleonské války i vznik nové Evropy. Sasko z nich vyšlo menší, zato jako moderní království s ústavně upravenou správou, na niž mohli navázat jeho nástupci.
