Mince Gordiana III.
Gordian III. (225–244) usedl na římský trůn ve třinácti letech a stal se tak nejmladším samostatným císařem v dějinách říše. Vládl šest let, po většinu z nich za něj rozhodovali rádci, a zahynul za nejasných okolností na východní frontě. Bylo mu devatenáct let.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový sestercius císaře Gordiana III. připomíná bouřlivé období římské říše ve 3. století. Reverz se stojícím císařem, kopím a globem vyjadřuje vojenskou autoritu i vládu nad...
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. z antiochijské mincovny spojuje výrazný paprskovitý portrét mladého vládce s postavou bohyně Pax. Certifikace NGC Ch VF podtrhuje...
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. zachycuje mladého panovníka s paprskovitou korunou a na rubu postavu Vítězství s věncem a palmovou ratolestí. Typ Victoria Aeter...
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. spojuje výrazný paprskovitý portrét mladého panovníka s postavou Hérakla, tradičním obrazem síly a císařské zdatnosti. Certifikace NGC...
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. zachycuje mladého panovníka s paprskovitou korunou a Apollóna sedícího u lyry. Dobře čitelné opisy umožňují určit římskou ražbu jako typ...
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. připomíná neklidnou polovinu 3. století. Reverz s ozbrojeným Martem v roli ochránce římské moci spojuje výrazný vojenský námět s...
Stříbrný antoninián císaře Gordiana III. připomíná neklidnou epochu římského císařství. Reverz s Jupiterem Statorem vyjadřoval ochranu, pevnost a obnovení řádu. Výrazný portrét...
Antoninián Gordiana III. z římské mincovny zachycuje období, kdy císařská ražba zdůrazňovala stabilitu a přízeň bohů. Typ LAETITIA AVGN, stříbro, certifikace NGC a hodnocení XF...
Antoninián Gordiana III. z období římské říše představuje atraktivní ukázku mincovnictví neklidného 3. století. Motiv Jupitera jako ochránce panovníka a certifikace NGC dodávají...
Alexandrijská tetradrachma Gordiana III. připomíná zvláštní postavení Egypta v římské říši. Ražba spojuje portrét mladého císaře s lokální mincovní tradicí jednoho z...
Bronzový sesterc Gordiana III. z římské mincovny zachycuje vládu mladého císaře v neklidném 3. století. Motiv Apollóna propojuje císařskou autoritu s představou ochrany, řádu a...
Bronzový sesterc Gordiana III. z římské mincovny připomíná vládu mladého císaře v neklidném 3. století. Motiv Victorie zdůrazňuje naději na úspěch, stabilitu a ochranu římského...
Gordian III. (225–244), vlastním jménem Marcus Antonius Gordianus, byl vnukem Gordiana I. a synovcem Gordiana II. Oba jeho příbuzní se roku 238 v severní Africe vzbouřili proti císaři Maximinovi Thraxovi, jejich povstání však trvalo jen několik týdnů a skončilo jejich smrtí.
Senát poté zvolil dva nové císaře, Pupiena a Balbina, a chlapce Gordiana jmenoval caesarem, aby uklidnil lid, který se dožadoval člena oblíbeného rodu. Když pretoriáni oba starší vládce téhož roku zavraždili, zůstal na trůně sám třináctiletý Gordian.
Skutečnou moc drželi jeho rádci. Zpočátku rozhodovaly dvorské kliky a matka mladého císaře, později se hlavní postavou stal Gaius Furius Sabinius Timesitheus, velitel pretoriánské gardy, jehož dceru si Gordian roku 241 vzal za manželku.
Timesitheus přinesl do správy říše řád. Ozdravil zásobování, zpřísnil dohled nad úředníky a připravil velké tažení proti perské říši Sásánovců, která pod králem Šápúrem I. ohrožovala východní provincie. Vojsko postupovalo úspěšně a znovu obsadilo ztracená města.
Roku 243 však Timesitheus nečekaně zemřel, patrně na nemoc. Jeho místo zaujal Marcus Iulius Philippus, později známý jako Filip Arabus, a poměry v táboře se rychle změnily.
Počátkem roku 244 Gordian III. zahynul kdesi v Mezopotámii. Římské prameny hovoří o vzpouře vojáků nebo o spiknutí jeho nástupce, perský nápis naopak tvrdí, že císař padl v bitvě. Bylo mu devatenáct let.
Jeho nástupce Filip Arabus nechal zesnulému císaři postavit u Eufratu pamětní mohylu a v Římě mu vymohl zbožštění. Krátká vláda chlapeckého panovníka je dokladem toho, jak nestabilní se římský stát v polovině třetího století stal a jak silně o osudu císařů rozhodovalo vojsko.
