Mince Isabely Kláry Evženie

Isabela Klára Evženie (1566–1633) se narodila v Segovii jako dcera španělského krále Filipa II. a jeho třetí manželky Alžběty z Valois. Matka zemřela, když jí byly dva roky, a spolu s mladší sestrou Kateřinou Michaelou ji vychovávala nevlastní matka Anna Habsburská. Otec k ní měl mimořádně vřelý vztah – jako jediné jí dovolil pomáhat se státními písemnostmi a překládat mu italské listiny do španělštiny.

Už ve dvou letech byla zaslíbena svému bratranci, pozdějšímu císaři Rudolfovi II., ten se však nakonec neoženil vůbec. Když byl roku 1589 zavražděn její strýc, francouzský král Jindřich III., nárokoval pro ni Filip II. francouzskou korunu, ačkoli tamní právo ženy z nástupnictví vylučovalo. Trůn nakonec získal Jindřich Navarrský. V posledních letech otcova života, kdy trpěl dnou a častými nemocemi, o něj sama pečovala. Její jméno padlo i mezi katolickými kandidáty na anglický trůn po Alžbětě I.

Roku 1598 jí otec krátce před smrtí postoupil vládu nad Nizozemím pod podmínkou sňatku s arcivévodou Albrechtem a svatba se konala o rok později ve Valencii. Manželé vládli společně a po desetiletích války přinesli zemi mír a hospodářské oživení. Bruselský dvůr se stal křižovatkou diplomacie mezi Madridem, Vídní, Paříží i Prahou a dvorním malířem byl jmenován Petr Pavel Rubens; podporu manželů získal i Pieter Brueghel mladší.

Manželství zůstalo bez dědiců, a tak po Albrechtově smrti v roce 1621 svrchovanost nad zemí připadla zpět španělské koruně. Isabela pak Nizozemí spravovala jako místodržitelka jménem krále až do své smrti 1. prosince 1633 v Bruselu. V úřadu ji pak vystřídal kardinál-infant Ferdinand, syn jejího nevlastního bratra Filipa III. Patřila k nejmocnějším ženám tehdejší Evropy.