Mince Jana Fridricha Brunšvicko-Lüneburského
Jan Fridrich Brunšvicko-Lüneburský (1625–1679) byl vévoda z rodu Welfů, který od roku 1665 vládl knížectví Calenberg se sídlem v Hannoveru. Jako jediný ze své rodiny přestoupil ke katolické víře. Z Herrenhausenu udělal letní sídlo a na svůj dvůr povolal filozofa Gottfrieda Wilhelma Leibnize.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná pamětní mince Slovenského státu z roku 1944 připomíná knížete Pribinu. Výrazné figurální ztvárnění doplňuje slovenský znak a opis SLOVENSKÁ REPUBLIKA. Historicky...
Československá desetikoruna z roku 1990 připomíná Tomáše Garrigua Masaryka výrazným portrétem a letopočty 1850–1937. Státní znak ČSFR na rubu zasazuje minci do krátkého období...
Československá stříbrná pamětní mince 50 Kčs z roku 1972 připomíná 50. výročí úmrtí sochaře Josefa Václava Myslbeka. Spojuje jeho výrazný portrét se státním znakem a představuje...
Československá pamětní mince 50 Kčs z roku 1986 připomíná Městskou památkovou rezervaci Praha. Propojuje státní znak s panoramatem historického centra, Karlovým mostem a kašnou...
Československá pamětní stříbrná mince 100 Kčs z roku 1981 připomíná sté výročí narození sochaře a medailéra Otakara Španiela. Spojuje jeho portrét s československým státním...
Stříbrná pětikoruna z roku 1928 patří mezi ikonické oběžné mince období první Československé republiky. Její moderní design s motivem průmyslové stavby symbolizuje rozvoj...
Stříbrný denár Vratislava II. představuje výrazný doklad českého mincovnictví 11. století. Spojuje jméno přemyslovského panovníka s odkazem svatého Václava a připomíná dobu, kdy...
Stříbrný denár Vratislava II. představuje výrazný doklad českého mincovnictví 11. století. Spojuje jméno přemyslovského panovníka s odkazem svatého Václava a připomíná dobu, kdy...
Denár českého knížete Svatopluka z krátkého období jeho vlády v letech 1107–1109 zaujme výraznou středověkou obrazností obou stran. Mince spojená s neklidnou dobou...
Denár Vladislava II. patří k působivým dokladům raně středověkého českého mincovnictví. Spojuje přemyslovskou panovnickou tradici, křesťanskou symboliku a ruční charakter ražby...
Stříbrný denár Přemysla Otakara I., významného českého krále, ražený v Praze na přelomu 12. a 13. století. Historicky zásadní mince z období, kdy byl českému státu potvrzen...
Pražský groš Václava II. (1278-1305), katalogové číslo Smolík 2, z počátku české grošové měny zavedené roku 1300. Mimořádně zachovalý exemplář této historicky významné...
Jan Fridrich Brunšvicko-Lüneburský (1625–1679) se narodil 25. dubna 1625 na zámku Herzberg v pohoří Harz jako třetí syn calenberského knížete Jiřího Brunšvicko-Lüneburského a Anny Eleonory Hesensko-Darmstadtské. Patřil k rodu Welfů, jehož državy byly v 17. století rozděleny mezi několik příbuzných linií. V mládí podnikl řadu dlouhých cest po Francii a Itálii, které jeho další život podstatně ovlivnily.
V Itálii se setkal s františkánem Josefem Kopertinským a roku 1651 v Assisi přestoupil z luterské víry ke katolické, jako jediný člen své rodiny. Bratři mu poté odepřeli soukromé katolické bohoslužby v Celle, a proto se domácím zemím na dlouhá léta vyhýbal. Později doprovázel mladšího bratra Arnošta Augusta s manželkou Žofií Falckou až do Říma, vrátil se však dřív, zklamaný, že ho papež Alexandr VII. odmítl přijmout. Zlom přišel roku 1665, kdy zemřel jeho bratr Kristián Ludvík a uvolnilo se knížectví Lüneburské.
Jan Fridrich se pokusil rychlým převzetím Celle zmocnit Lüneburska, které náleželo staršímu bratru Jiřímu Vilémovi. Po půlročním vyjednávání se spokojil s knížectvím Calenberg, rozšířeným o Grubenhagen a Göttingen, a usadil se v Hannoveru. Zemské stavy mu holdovaly až roku 1671, když se zaručil, že poddaní zůstanou při evangelickém vyznání. Posiloval knížecí moc, zavedl úřední řád a vybudoval stálé vojsko placené z francouzských subsidií.
Roku 1666 si zvolil za letní sídlo ves Herrenhausen a začal tam zakládat Velkou zahradu. Roku 1676 povolal do Hannoveru Gottfrieda Wilhelma Leibnize jako knihovníka a dvorního rádce. S manželkou Benediktou Jindřiškou Falckou měl čtyři dcery; nejmladší Amálie Vilemína se později stala manželkou císaře Josefa I. Zemřel v prosinci 1679 v Augsburgu cestou do Itálie a vlády v Hannoveru se ujal jeho mladší bratr Arnošt August.
