Mince Jana Fridricha I. Saského

Mince Jana Fridricha I. Saského připomínají posledního saského kurfiřta z ernestinské větve Wettinů. Vládl v letech 1532–1547, s Filipem I. Hesenským vedl protestantský šmalkaldský spolek a po porážce u Mühlberka přišel o kurfiřtskou hodnost i většinu svých zemí. Zemřel roku 1554 jako vévoda ve Výmaru.

Řazení produktů

1 položek celkem

Výpis produktů

Jan Fridrich I. Saský a Jiří Bradatý – groš, Annaberg 1534–1538 – obrázek 1
Novinka
1 799 Kč

Stříbrný saský groš společně vydávaný kurfiřtem Janem Fridrichem I. a vévodou Jiřím Bradatým v letech 1534–1538. Portréty a tituly obou wettinských vládců připomínají obnovenou...

00298

Ovládací prvky výpisu

1 položek celkem

Portrét Jana Fridricha I. SaskéhoJan Fridrich I. Saský (1503–1554), zvaný Velkomyslný, se narodil v Torgau jako nejstarší syn kurfiřta Jana I. Saského z ernestinské větve Wettinů. Vychovával ho Lutherův přítel Georg Spalatin a princ se brzy stal přesvědčeným stoupencem reformace. Roku 1527 se oženil se Sibylou Klevskou, sestrou pozdější anglické královny Anny Klevské, a v roce 1530 podepsal s otcem v Augsburgu augsburské vyznání.

Kurfiřtem se stal po otcově smrti roku 1532. Upevnil luterskou zemskou církev a podporoval univerzitu ve Wittenbergu. Na zámku Hartenfels v Torgau dal postavit kapli určenou přímo pro luterské bohoslužby a první kázání v ní pronesl sám Luther. Spolu s lankrabětem Filipem I. Hesenským stál v čele šmalkaldského spolku protestantských knížat a měst. Za vpád do Brunšvicka-Wolfenbüttelu a zajetí tamního vévody Jindřicha na něj císař Karel V. v červenci 1546 uvalil říšskou klatbu a do jeho zemí vpadl příbuzný z albertinské větve, vévoda Mořic Saský, který se postavil na stranu císaře.

Dne 24. dubna 1547 byl poražen v bitvě u Mühlberka, zraněn do obličeje a zajat. Wittenberg mezitím hájila jeho manželka Sibyla. Trest smrti mu byl změněn na doživotní vězení a wittenberskou kapitulací musel postoupit kurfiřtskou hodnost i většinu území Mořicovi; zůstal mu titul vévody a ernestinské državy v Durynsku. V zajetí odmítl přijmout augsburské interim. Na svobodu se dostal 1. září 1552 díky pasovské smlouvě.

Poslední léta prožil ve Výmaru. Místo ztracené wittenberské univerzity vzniklo z jeho podnětu vysoké učení v Jeně, které na univerzitu povýšil císař Ferdinand I. až roku 1558. Naumburskou dohodou z 24. února 1554 získal několik území včetně Altenburgu a titul rozeného kurfiřta. Zemřel 3. března téhož roku a pohřben je po boku manželky ve výmarském městském kostele.

Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet