Mince Jana Fridricha

Jan Fridrich I. Velkomyslný (1503–1554) pocházel z ernestinské větve rodu Wettinů a saským kurfiřtem se stal roku 1532. Byl přesvědčeným stoupencem Martina Luthera, podporoval wittenberskou univerzitu a stal se jedním z vůdců šmalkaldského spolku, obranného svazu protestantských knížat a měst.

Mořic Saský (1521–1553) patřil k albertinské větvi téhož rodu a vévodou se stal roku 1541. Také on byl luterán, na rozdíl od svého příbuzného však stavěl na první místo mocenské zájmy své země. Mezi oběma muži panovala trvalá rivalita o vliv v Sasku.

Přesto je pojily společné majetkové a mincovní zájmy zděděné po předcích. Obě větve rodu spravovaly některá práva společně a jejich jména se v první polovině čtyřicátých let objevovala vedle sebe na společně vydávaných ražbách.

Vše změnila šmalkaldská válka. Císař Karel V. se rozhodl zlomit odpor protestantských knížat a Mořic se roku 1546 postavil na jeho stranu výměnou za příslib kurfiřtské hodnosti. Vpadl do zemí svého příbuzného a rozpoutal tak boj mezi oběma větvemi Wettinů.

Rozhodnutí padlo v dubnu roku 1547 v bitvě u Mühlberku. Jan Fridrich byl poražen, zajat a odsouzen k smrti, rozsudek však byl změněn na doživotní vězení. O kurfiřtskou hodnost i o značnou část území přišel ve prospěch Mořice.

Ani jeden z nich se dlouhého klidu nedočkal. Mořic se roku 1552 obrátil proti císaři a vynutil si náboženský smír, o rok později padl v bitvě u Sievershausenu. Jan Fridrich byl téhož roku propuštěn a zemřel roku 1554.

Rozdělení rodu se ukázalo jako trvalé. Kurfiřtský titul zůstal albertinské větvi až do zániku Svaté říše římské, zatímco potomci Jana Fridricha vládli jen menším durynským knížectvím.