Mince Jana II. z Lichtenštejna
Jan II. z Lichtenštejna (1840–1929) byl lichtenštejnský kníže v letech 1858–1929. Za jeho vlády vznikla konstituční ústava roku 1862 a nová ústava roku 1921. Podporoval umění, vědu a charitu. Knížectví se po první světové válce přiblížilo Švýcarsku a roku 1923 s ním uzavřelo celní smlouvu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Vzácná stříbrná mince 1 frank z Lichtenštejnska z roku 1924 s portrétem knížete Johanna II., ražená podle návrhu francouzského rytce Gustava Deloye, je ceněným sběratelským...
Ovládací prvky výpisu
Jan II. z Lichtenštejna (1840–1929) se narodil v Lednici jako syn knížete Aloise II. a Františky Kinské. Vzdělával se v přírodních vědách i umění a pobýval také v Bonnu. Po otcově smrti roku 1858 převzal knížecí vládu; zpočátku svěřil část správy matce.
Roku 1862 vydal konstituční ústavu, která upravila postavení knížete a zemského sněmu. Knížectví tedy mělo konstituční uspořádání dlouho před novou ústavou roku 1921. Roku 1868 bylo zrušeno lichtenštejnské vojsko.
Jan pobýval převážně na rodových statcích mimo knížectví. Věnoval se rodovým uměleckým sbírkám a podporoval vědecké a kulturní instituce. Významné prostředky poskytoval také dobročinným účelům. Jeho podpora se týkala institucí v různých částech střední Evropy.
Za první světové války zůstalo Lichtenštejnsko neutrální. Po rozpadu Rakouska-Uherska se jeho politické a hospodářské vztahy obrátily více ke Švýcarsku. Roku 1921 byla přijata nová ústava a roku 1923 uzavřena švýcarsko-lichtenštejnská celní smlouva.
Jan se nikdy neoženil a neměl potomky. Zemřel v únoru 1929 ve Valticích ve věku osmaosmdesáti let. Jeho více než sedmdesátiletá vláda spojovala období před první světovou válkou s novým uspořádáním knížectví po ní. Na knížecím stolci jej vystřídal mladší bratr František I.
