Mince Jana Jiřího I. Saského
Jan Jiří I. Saský (1585–1656) byl saským kurfiřtem v letech 1611 až 1656. Celou jeho vládu vyplnila třicetiletá válka, v níž dlouho stál na císařské straně, přestože byl sám luterán, a Sasko z ní vyšlo těžce poznamenané. Vládl pětačtyřicet let a zemi rozdělil mezi čtyři syny.
Řazení produktů
Výpis produktů
Saský tolar z roku 1608 spojuje portréty tří příslušníků albertinské větve Wettinů – Kristiána II., Jana Jiřího a Augusta. Výrazná portrétní kompozice, dobové opisy a hmotnost...
Stříbrný saský groš Jana Jiřího I. z roku 1628 představuje drobnou, ale historicky výmluvnou ražbu z období třicetileté války. Nominál 1/24 tolaru je atraktivní pro sběratele...
Stříbrný saský groš Jana Jiřího I. z roku 1624 představuje drobnou, ale historicky výmluvnou ražbu z období třicetileté války. Nominál 1/24 tolaru je atraktivní pro sběratele...
Saský tolar z roku 1602 připomíná společnou vládu bratrů Kristiána II., Jana Jiřího a Augusta v albertinské linii Wettinů. Velká stříbrná ražba z období raného novověku zaujme...
Stříbrný tolar z roku 1627 ražený za vlády saského kurfiřta Jana Jiřího I. představuje klasické dílo raně barokního mincovnictví období Svaté říše římské. Mince pochází z...
Saský 40groš z roku 1621 ražený za vlády kurfiřta Johanna Georga I. během měnové krize Kipper und Wipper. Historicky cenná mince z Drážďan s motivem letící labutě, sběratelsky...
Historický saský ½ tolar z roku 1609 z Drážan s portréty Christiana II. a jeho bratří od renomovaného mincmistra Heinricha von Rehnen – výjimečný kus renesanční numismatiky...
Ovládací prvky výpisu
Jan Jiří I. Saský (1585–1656) byl prostředním ze tří synů kurfiřta Christiana I. Vlády se ujal roku 1611 po předčasné smrti staršího bratra a nastupoval jako panovník důsledně luterského vyznání, který odmítal jak kalvinismus, tak katolickou obnovu.
Hned v prvních letech musel řešit českou otázku. Když čeští stavové roku 1619 nabídli korunu Fridrichu Falckému, Jan Jiří nabídku odmítl a naopak podpořil císaře Ferdinanda II. Za tuto službu obsadil Lužici, kterou si Sasko po míru natrvalo podrželo.
Jeho zdrženlivost vůči protestantskému táboru pramenila z obav o zemský klid i z nedůvěry ke kalvínským knížatům. Postupně se však ukázalo, že císař hodlá katolickou obnovu prosadit i v luterských zemích.
Zlom přinesl rok 1631, kdy císařské vojsko vpadlo do Saska a vyplenilo Magdeburk. Kurfiřt se spojil se švédským králem Gustavem II. Adolfem a saské oddíly se podílely na vítězství u Breitenfeldu. Následně vpadly do Čech a načas obsadily Prahu.
Spojenectví ale netrvalo. Roku 1635 uzavřel Jan Jiří s císařem separátní pražský mír, čímž se od Švédů odvrátil. Odplatou byly opakované švédské vpády, které Sasko po léta pustošily a připravily je o značnou část obyvatelstva.
Zemřel v říjnu roku 1656, osm let po vestfálském míru. Zemi rozdělil mezi čtyři syny, čímž vznikly vedlejší saské větve a hospodářská síla kurfiřtství se dále oslabila. Jeho politika bývá hodnocena jako opatrná až váhavá, Sasko však jako jediná z velkých protestantských zemí přežilo válku bez ztráty území.
Více se o tomto panovníkovi dočtete v článku Jan Jiří I. Saský: Kurfiřt mezi císařem, vírou a chaosem války.
