Mince Jeronýma z Colloreda
Jeroným z Colloreda (1732–1812) byl poslední vládnoucí kníže-arcibiskup salcburský. Pocházel z vlivného hraběcího rodu, v čele Salcburku stanul roku 1772 a zemi vedl v duchu katolického osvícenství. Do dějin vstoupil i jako zaměstnavatel Wolfganga Amadea Mozarta. Sekularizace roku 1803 ho připravila o světskou moc.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná pamětní mince Slovenského státu z roku 1944 připomíná knížete Pribinu. Výrazné figurální ztvárnění doplňuje slovenský znak a opis SLOVENSKÁ REPUBLIKA. Historicky...
Československá desetikoruna z roku 1990 připomíná Tomáše Garrigua Masaryka výrazným portrétem a letopočty 1850–1937. Státní znak ČSFR na rubu zasazuje minci do krátkého období...
Československá stříbrná pamětní mince 50 Kčs z roku 1972 připomíná 50. výročí úmrtí sochaře Josefa Václava Myslbeka. Spojuje jeho výrazný portrét se státním znakem a představuje...
Československá pamětní mince 50 Kčs z roku 1986 připomíná Městskou památkovou rezervaci Praha. Propojuje státní znak s panoramatem historického centra, Karlovým mostem a kašnou...
Československá pamětní stříbrná mince 100 Kčs z roku 1981 připomíná sté výročí narození sochaře a medailéra Otakara Španiela. Spojuje jeho portrét s československým státním...
Stříbrná pětikoruna z roku 1928 patří mezi ikonické oběžné mince období první Československé republiky. Její moderní design s motivem průmyslové stavby symbolizuje rozvoj...
Stříbrný denár Vratislava II. představuje výrazný doklad českého mincovnictví 11. století. Spojuje jméno přemyslovského panovníka s odkazem svatého Václava a připomíná dobu, kdy...
Stříbrný denár Vratislava II. představuje výrazný doklad českého mincovnictví 11. století. Spojuje jméno přemyslovského panovníka s odkazem svatého Václava a připomíná dobu, kdy...
Denár českého knížete Svatopluka z krátkého období jeho vlády v letech 1107–1109 zaujme výraznou středověkou obrazností obou stran. Mince spojená s neklidnou dobou...
Denár Vladislava II. patří k působivým dokladům raně středověkého českého mincovnictví. Spojuje přemyslovskou panovnickou tradici, křesťanskou symboliku a ruční charakter ražby...
Stříbrný denár Přemysla Otakara I., významného českého krále, ražený v Praze na přelomu 12. a 13. století. Historicky zásadní mince z období, kdy byl českému státu potvrzen...
Pražský groš Václava II. (1278-1305), katalogové číslo Smolík 2, z počátku české grošové měny zavedené roku 1300. Mimořádně zachovalý exemplář této historicky významné...
Jeroným z Colloreda (1732–1812), celým jménem Jeroným František de Paula Josef hrabě Colloredo z Waldsee a Melsu, se narodil ve Vídni v rodině říšského vicekancléře Rudolfa Josefa Colloreda. Rod držel rozsáhlé statky i v Čechách, kde jeho hlavním sídlem bylo Opočno. Slabé zdraví uzavřelo mladému hraběti cestu k vojenské kariéře, a tak se připravoval na církevní dráhu – studoval na vídeňském Theresianu a teologii v Římě.
V letech 1761–1772 byl knížetem-biskupem v korutanském Gurku. Když se uprázdnil salcburský stolec, prosadila jeho volbu vídeňská diplomacie a kapitula ho 14. března 1772 zvolila až ve třináctém kole. Salcburčané přijali nového vladaře chladně a jeho přísný, samovládný styl budil odpor kapituly i měšťanů. Colloredo přesto zemi úspornou správou a vyššími daněmi oddlužil a nechal sepsat všechny nemovitosti do prvního soustavného katastru.
Salcburk chtěl proměnit ve vzorovou duchovní zemi katolického osvícenství. Podobně jako Josef II. v habsburských zemích omezil procesí a poutě, zjednodušil výzdobu kostelů i hudbu při mších a reformoval školství a zdravotnictví. Na dvůr zval vzdělance a umělce, vážil si skladatele Michaela Haydna a sám hrával na housle v dvorním orchestru. Ve službách měl i Wolfganga Amadea Mozarta, s nímž se po opakovaných sporech roku 1781 rozešel ve zlém.
Jeho vládu ukončily války s revoluční Francií. Koncem roku 1800, po porážce rakouských vojsk u Hohenlindenu, opustil Salcburk a už se nevrátil. Roku 1803 bylo arcibiskupství sekularizováno a připadlo bývalému toskánskému velkovévodovi Ferdinandovi III. Colloredo se vzdal světské moci a z Vídně dál spravoval arcidiecézi až do své smrti 20. května 1812. Pohřben byl ve svatoštěpánském dómu, roku 2003 byly jeho ostatky převezeny do salcburské katedrály.
