Mince Jiřího z Poděbrad

Jiří z Poděbrad (1420–1471) pocházel z panského rodu pánů z Kunštátu a Poděbrad. Otec Viktorin patřil k umírněnému husitskému táboru a chlapec se podle tradice účastnil už v patnácti letech bitvy u Lipan, kde bylo poraženo radikální křídlo hnutí.

V rozděleném království se rychle prosadil jako vůdce kališnické strany. Roku 1448 obsadil Prahu a o čtyři roky později byl zemským sněmem zvolen zemským správcem. V této roli obnovil pořádek, potlačil svévoli šlechty a obnovil fungování soudů.

Po smrti mladičkého Ladislava Pohrobka jej stavové roku 1458 zvolili králem. Byl to výjimečný krok, protože na trůn usedl domácí šlechtic bez panovnického původu, navíc přijímající podobojí. Své postavení musel obhajovat doma i v zahraničí.

Vrcholem jeho diplomacie byl návrh mírové unie evropských panovníků z počátku šedesátých let. Počítal se společným shromážděním vládců, se soudem řešícím spory mezi státy i se společnou obranou proti Turkům. Na svou dobu šlo o myšlenku daleko předběhnuvší poměry.

Vztah s papežstvím se přesto zhoršoval. Roku 1462 byla zrušena basilejská kompaktáta, která zaručovala kališníkům svobodu, a o čtyři roky později byl Jiří prohlášen za kacíře a zbaven trůnu. Proti němu vytáhl uherský král Matyáš Korvín.

Válka probíhala se střídavými úspěchy a Jiří se udržel, byť za cenu vyčerpání země. Nástupnictví nakonec zajistil polským Jagelloncům, nikoli vlastním synům. Zemřel v březnu roku 1471. Bývá připomínán jako panovník hájící náboženskou snášenlivost v netolerantní době.

Více se o tomto panovníkovi dočtete v článku Jiří z Poděbrad: Český král, který se postavil papeži i celé Evropě.