Mince Johanna II. Lichtenštejnského

Johann II. Lichtenštejnský (1840–1929) se narodil v Lednici na Moravě, kde měl knížecí rod rozsáhlá panství. Získal pečlivé vzdělání se zaměřením na dějiny a umění a od mládí projevoval zájem spíše o kulturu než o politiku či vojenství.

Knížetem se stal roku 1858 v osmnácti letech po smrti svého otce Aloise II. Nastupoval do situace, kdy Lichtenštejnsko bylo drobným knížectvím bez vlastní správy hodné toho jména a jeho panovníci trvale sídlili ve Vídni a na moravských panstvích.

Hned v prvních letech prosadil ústavu z roku 1862, která zavedla zemský sněm a rozšířila práva obyvatel. Roku 1868 zrušil knížecí vojsko, jež bylo pro tak malou zemi neúnosným břemenem, a Lichtenštejnsko se od té doby drží zásady trvalé neutrality.

Za jeho vlády se země vymanila z hospodářské zaostalosti. Podporoval regulaci Rýna, která ochránila úrodné nížiny před záplavami, budování silnic, škol i zdravotní péče a značnou část nákladů hradil z vlastních prostředků.

Zásadní byl jeho vztah k umění. Rozšířil rodovou obrazárnu o díla starých mistrů a učinil z ní jednu z nejvýznamnějších soukromých sbírek v Evropě. Podporoval také vědecké ústavy a přírodovědný výzkum.

Rozpad Rakouska-Uherska po roce 1918 postavil knížectví před nové otázky. Johann II. reagoval uzavřením celní a měnové unie se Švýcarskem a roku 1921 vydáním nové ústavy, která posílila roli voleného sněmu.

Zemřel v únoru roku 1929 na zámku Valtice ve věku osmaosmdesáti let. Vládl jednasedmdesát let a nikdy se neoženil, takže knížectví přešlo na jeho bratra Františka I. Jeho panování je nejdelší doloženou vládou v dějinách knížectví a patří k nejdelším v Evropě vůbec. Rod Lichtenštejnů vládne knížectví dodnes.