Mince Josefa II.
Mince Josefa II. pocházejí z let 1765–1790, kdy vládl nejprve jako římský císař a spoluvladař Marie Terezie a od roku 1780 samostatně. Mince razila Vídeň, Praha, Kremnice, Günzburg a další mincovny, od roku 1766 s písmennou značkou; od roku 1781 nesou i tituly českého a uherského krále.
Řazení produktů
Výpis produktů
Měděný krejcar Josefa II. z roku 1790 pochází z mincovny Smolník, označené písmenem S. Portrét panovníka a latinský opis doplňuje reverz s nominálem, letopočtem a věncem; mince...
Stříbrná mince o nominálu ½ scuda z roku 1782 pochází z období vlády císaře Josefa II. a byla ražena pro Milánské vévodství. Připomíná dobu habsburské správy severní Itálie i...
Vzácný stříbrný 20krejcar z roku 1768 z pražské mincovny zachycuje císaře Josefa II. ještě jako spoluvladaře Marie Terezie a odráží přechodné období reformního absolutismu v...
Stříbrný dvacetikrejcar ražený v pražské mincovně v roce 1783 patří mezi typické oběžné mince vlády císaře Josefa II. Značka C pod portrétem označuje Prahu.
Půltolar křížový z Rakouského Nizozemí patří k tradičním stříbrným oběžným mincím pozdního 18. století. Vznikal za vlády císaře Josefa II. a představuje typický nominál...
Půltolar křížový z Rakouského Nizozemí patří k tradičním stříbrným oběžným mincím pozdního 18. století. Vznikal za vlády císaře Josefa II. a představuje typický nominál...
Stříbrný dvacetikrejcar císaře Josefa II. z roku 1782 pochází z období osvícenských reforem habsburské monarchie. Mince reprezentuje standardní oběhovou ražbu Uherského...
Josef II. (1741–1790) se narodil 13. března 1741 ve Vídni jako nejstarší syn Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. Roku 1764 byl ve Frankfurtu korunován římským králem a po otcově smrti roku 1765 se stal římským císařem a matka jej přibrala za spoluvladaře. Obě jeho manželky, Isabela Parmská a Marie Josefa Bavorská, zemřely na neštovice a dcery z prvního manželství se nedožily dospělosti.
Samostatně vládl habsburským zemím od matčiny smrti roku 1780. Českým ani uherským králem se nedal korunovat, aby nemusel přísahat na stavovská práva. Roku 1781 zrušil cenzuru, vydal toleranční patent a patent o zrušení nevolnictví, roku 1782 sekularizační dekret, jímž zrušil řadu klášterů a řeholních řádů. Jako představitel osvícenského absolutismu prosazoval jednotnou státní správu.
Reformy narazily na odpor zejména v Uhrách a v Rakouském Nizozemí, kde roku 1789 vypukla brabantská revoluce. Krátce před smrtí musel většinu uherských reforem odvolat. V českých zemích naopak získal oblibu a prostý lid mu přezdíval „selský panovník“. Zemřel 20. února 1790 ve Vídni a nástupcem se stal jeho bratr Leopold II.
Jeho mince se dělí do dvou období: v letech 1765–1780 nesou titul římského císaře, od roku 1781 přibyly tituly uherského a českého krále, přestože se korunovat nedal. Roku 1766 byly pro celou říši zavedeny písmenné značky mincoven; pražská mincovna, jediná činná v zemích Koruny české, značila své ražby písmenem C. Roku 1784 zrušil úřad nejvyššího mincmistra Království českého a pražskou mincovnu uzavřel. Vedle konvenčních mincí obíhaly křížové tolary pro Rakouské Nizozemí s asi o desetinu lepší jakostí stříbra. Podrobněji o jeho vládě píše článek Josef II.: Nepochopený císař reformátor.





