Mince Karla Theodora Falckého
Karel Theodor Falcký (1724–1799) byl falckým kurfiřtem a od roku 1777 také vládcem Bavorska, které po vymření tamní větve Wittelsbachů zdědil. Proslul jako mecenáš umění, jeho snaha vyměnit Bavorsko za Nizozemí však vyvolala válku. Zemřel bezdětný roku 1799.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Karel Theodor Falcký (1724–1799) se narodil v Bruselu do vedlejší větve rodu Wittelsbachů. Kurfiřtem falckým se stal roku 1742 v osmnácti letech a jeho sídlo v Mannheimu se brzy proměnilo v jedno z nejskvělejších dvorských středisek v říši.
Podporoval vědu i umění se štědrostí, která neměla v tehdejším Německu obdoby. Založil akademii věd, vybudoval knihovny a obrazárny a jeho dvorní orchestr, známý jako mannheimská škola, zásadně ovlivnil vývoj evropské hudby.
Roku 1777 vymřela bavorská větev rodu a Karel Theodor se stal vládcem Bavorska. Spojení obou zemí z něj učinilo jednoho z nejmocnějších říšských knížat, on sám však o bavorské dědictví příliš nestál a mnichovské prostředí mu bylo cizí.
Zvažoval proto výměnu Bavorska za rakouské Nizozemí, kterou mu nabízel císař Josef II. Plán narazil na tvrdý odpor pruského krále Fridricha II. a vyústil roku 1778 ve válku o bavorské dědictví, přezdívanou bramborová válka.
Konflikt skončil bez velkých bitev tešínským mírem, který výměnu znemožnil. Karel Theodor se s Bavorskem nakonec smířil a přenesl tam i část své činnosti. V Mnichově nechal zřídit Anglickou zahradu, jeden z prvních veřejných parků v Evropě.
Jeho manželství zůstala bez legitimních dědiců, ačkoli měl řadu nemanželských dětí, které zaopatřil tituly a majetkem. Otázka nástupnictví proto zůstávala otevřená až do konce jeho života.
Zemřel v únoru roku 1799 v Mnichově. Falc i Bavorsko připadly Maxmiliánu Josefovi z birkenfeldské větve, pozdějšímu prvnímu bavorskému králi.
Jeho odkaz zůstal rozporuplný. V Bavorsku mu dlouho vyčítali, že se země chtěl zbavit, zároveň jí však zanechal instituce, sbírky a parky, které přežily jeho vládu o staletí.





