Mince Karla VI. Habsburského
Karel VI. Habsburský (1685–1740) byl římským císařem v letech 1711 až 1740 a posledním mužským příslušníkem habsburského rodu. Celou vládu zasvětil snaze zajistit dědictví své dceři Marii Terezii prostřednictvím pragmatické sankce. Zemřel roku 1740 bez mužského dědice.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný čtvrt-tolar z posledního roku vlády Karla VI., ražený v Hallu. Výrazný příklad barokní mincovní estetiky a symbolu císařské autority v habsburské monarchii.
Půltolar Karla VI. z roku 1735 s mincovní značkou KB je zajímavým dokladem habsburského mincovnictví 18. století. Zasazení do ozdobné spirály se špendlíkem mu dodává charakter...
Stříbrný XV krejcar z roku 1735 s portrétem císaře Karla VI. představuje ukázku bohatého habsburského mincovnictví raného 18. století.
Ovládací prvky výpisu
Karel VI. Habsburský (1685–1740) se narodil ve Vídni jako mladší syn císaře Leopolda I. Protože trůn měl připadnout staršímu bratrovi Josefovi, byl vychováván s výhledem na španělskou korunu, o niž rod usiloval po vymření tamní habsburské větve.
Roku 1703 byl vyhlášen španělským králem a odjel do Barcelony, kde se během války o španělské dědictví několik let držel. Situace se změnila roku 1711, kdy nečekaně zemřel jeho bratr Josef I. a Karel se musel vrátit, aby převzal císařskou korunu a habsburské země.
Válka skončila kompromisem. Španělsko připadlo Bourbonům, Rakousko však získalo Nizozemí, Neapolsko, Sardinii a Milánsko. Následovala úspěšná válka s Osmany, v níž princ Evžen Savojský dobyl Bělehrad a monarchie dosáhla největšího územního rozsahu.
Trvalou starostí byla otázka nástupnictví. Karel neměl syna a jeho jediným dědicem zůstala dcera Marie Terezie. Roku 1713 proto vyhlásil pragmatickou sankci, zákon o nedělitelnosti habsburských zemí a o možnosti ženské posloupnosti.
Zbytek vlády strávil vyjednáváním o její uznání. Postupně ji přijaly zemské sněmy i evropské mocnosti, pokaždé však za ústupky, které oslabovaly postavení monarchie. Poslední léta navíc přinesla nezdařenou válku s Tureckem a ztrátu Bělehradu.
Zemřel v říjnu roku 1740. Sotva se zpráva rozšířila, většina států své sliby porušila a vypukla válka o rakouské dědictví. Marie Terezie musela svá práva hájit se zbraní v ruce a o Slezsko nakonec přišla. Karlova celoživotní diplomatická snaha tak vyšla naprázdno.
Více si o tomto císaři můžete přečíst v článku Karel VI.: Císař, který vsadil vše na budoucnost své dcery.
