Mince Konstantina I. Velikého

Konstantin I. Veliký (asi 272–337) se narodil v panonské Naissu, dnešním srbském Niši, jako syn důstojníka Constantia a jeho družky Heleny. Mládí strávil na Diocletianově dvoře na východě, kde byl fakticky rukojmím zajišťujícím otcovu věrnost.

Roku 306 zemřel jeho otec v Británii a vojsko v Eboraku provolalo Konstantina císařem. Tento krok porušil pravidla tetrarchie a zahájil téměř dvacet let občanských válek, v nichž se postupně střetl se všemi soupeři.

Rozhodující bitva se odehrála roku 312 u Milvijského mostu u Říma, kde porazil Maxentia. Podle křesťanské tradice před ní spatřil na nebi znamení kříže s příslibem vítězství a nechal jím označit štíty svých vojáků.

O rok později se s východním císařem Liciniem dohodl na tom, co bývá označováno jako milánský edikt. Křesťanství získalo plnou svobodu, zabavený majetek se vracel obcím a náboženství přestalo být trestné. Roku 324 Konstantin Licinia porazil a spojil říši pod jedinou vládou.

Do církevních sporů zasahoval osobně. Roku 325 svolal do Nikaie sněm biskupů z celé říše, na němž bylo odmítnuto ariánské učení a formulováno vyznání víry, které se v podstatě dochovalo dodnes.

Roku 330 slavnostně zasvětil nové sídelní město vybudované na místě starobylé Byzantia. Konstantinopol dostala vlastní senát, hradby i chrámy a na více než tisíc let se stala střediskem východní části říše.

Provedl také rozsáhlé reformy správy a měny, oddělil vojenskou a civilní moc a zavedl zlatou minci solidus, která si udržela stálou hodnotu po staletí. Zemřel v květnu roku 337 poblíž Nikomédie a křest přijal až na smrtelném loži. Jeho vláda bývá považována za předěl mezi antikou a středověkem.