Mince Kristiána II. Saského

Kristián II. Saský (1583–1611) se narodil v Drážďanech jako nejstarší syn kurfiřta Kristiána I. a Žofie Braniborské. Patřil k albertinské větvi Wettinů, která získala saský kurfiřtský titul roku 1547, když vévoda Mořic stál ve šmalkaldské válce na straně císaře. Otec, příznivec umírněného filipistického proudu, nečekaně zemřel roku 1591 a osmiletý Kristián se stal kurfiřtem.

Za jeho nezletilosti vládl jako poručník vévoda Fridrich Vilém I. Sasko-Výmarský spolu s dědem z matčiny strany, braniborským kurfiřtem Janem Jiřím. Skutečný vliv však měla matka Žofie. Dala pronásledovat skryté stoupence kalvinismu a duchovní zavázala ke Knize svornosti, základnímu vyznání luteránů. Otcův kancléř Nikolaus Krell skončil ve vězení.

Plnoletým se Kristián stal roku 1601. Krátce nato byl Krell v Drážďanech popraven, přestože se za něj přimlouvali anglická královna Alžběta I. i francouzský král Jindřich IV. Roku 1602 se kurfiřt oženil s Hedvikou, dcerou dánského krále Frederika II.; manželství zůstalo bezdětné. Stejně jako otec trpěl alkoholismem a v politice se často podřizoval matce.

Držel se umírněné politiky a věrnosti císařskému dvoru, jehož přízni albertinští Wettinové vděčili za svůj titul. Odmítl vstoupit do Protestantské unie, kterou roku 1608 založila radikálnější knížata v čele s Falcí, a s ním zůstala stranou i další severoněmecká knížectví. Roku 1610 mu Rudolf II. udělil v léno sporné julišsko-klévské dědictví, o které se však už přetahovali Braniborsko a Falcko-Neubursko.

Zemřel nečekaně v Drážďanech roku 1611 ve věku sedmadvaceti let. Podle dobových zpráv se po turnaji v plné zbroji ochlazoval velkým množstvím piva a postihl jej srdeční záchvat. Protože nezanechal dědice, nastoupil po něm mladší bratr Jan Jiří I., který Sasko provedl třicetiletou válkou.