Mince Leopolda II.
Leopold II. (1747–1792) byl římským císařem v letech 1790 až 1792 a předtím pětadvacet let toskánským velkovévodou. Uklidnil monarchii otřesenou reformami svého bratra Josefa II., vládl však jen dva roky. Zemřel náhle roku 1792 ve věku pouhých pětačtyřiceti let.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný půltolar Leopolda II. z roku 1791 představuje výraznou ražbu pro Rakouské Nizozemí. Portrét panovníka doplňuje burgundský kříž se třemi korunami a odznakem Řádu zlatého...
Stříbrný dvacetikrejcar Leopolda II. z roku 1791 představuje ražbu z krátkého období jeho vlády. Portrét císaře ve vavřínovém věnci a korunovaný dvouhlavý orel spojují...
Elegantní čtvrt tolar Leopolda II. z roku 1791 s Burgundským křížem a řádem zlatého rouna představuje vzácný kus habsburské mincovní historie konce 18. století. Zbroušená hrana...
Ovládací prvky výpisu
Leopold II. (1747–1792) se narodil ve Vídni jako třetí syn Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Protože se nepočítalo s tím, že by usedl na císařský trůn, byl připravován na správu rodového Toskánska, které převzal roku 1765 po otcově smrti.
V Toskánsku vládl pětadvacet let a proslul jako jeden z nejosvícenějších panovníků své doby. Zrušil trest smrti a mučení, čímž se velkovévodství stalo prvním státem na světě, který tak učinil, a reformoval školství i soudnictví.
Jeho postup se lišil od bratrova. Zatímco Josef II. prosazoval změny shora a rychle, Leopold postupoval trpělivě, projednával je s místními orgány a nesnažil se překročit únosnou míru. Toskánsko za jeho vlády prospívalo.
Císařem se stal v únoru roku 1790 po bratrově smrti a zdědil monarchii v hlubokém rozvratu. V Nizozemí probíhalo povstání, Uhry byly na pokraji vzpoury a stavy se domáhaly zrušení reforem.
Leopold jednal rychle a rozvážně. Většinu sporných nařízení odvolal, s uherskými i nizozemskými stavy se dohodl, ukončil válku s Osmany a obnovil klid. Zachoval přitom to podstatné, zejména zrušení nevolnictví a náboženskou toleranci.
Znepokojovalo ho dění ve Francii, kde byla jeho sestra Marie Antoinetta se svým manželem fakticky v zajetí. Roku 1791 vydal spolu s pruským králem pillnitzskou deklaraci, která měla revoluční vládu varovat, ve výsledku ji spíše popudila.
Zemřel náhle v březnu roku 1792, sotva pětačtyřicetiletý. Několik týdnů po jeho smrti vypukla válka s Francií, které se jeho syn František II. snažil marně vyhnout.
Více se o tomto panovníkovi dočtete v článku Leopold II.: Císař, který přišel příliš pozdě a odešel příliš brzy.
