Mince Ludovica Manina

Mince Ludovica Manina připomínají 120. a posledního benátského dóžete, který Benátskou republiku vedl v letech 1789–1797. Zkušený správce státních financí nastoupil v roce francouzské revoluce a jeho vláda skončila v květnu 1797, kdy Velká rada pod tlakem Napoleona Bonaparta abdikovala a republika zanikla.

Řazení produktů

1 položek celkem

Výpis produktů

Ludovico Manin – zecchino, Benátky 1789–1797 – obrázek 3
Novinka
20 999 Kč

Zlatý zecchino posledního benátského dóžete Ludovica Manina pochází z let 1789–1797, závěrečného období Benátské republiky. Tradiční výjev svatého Marka s klečícím dóžetem...

00333

Ovládací prvky výpisu

1 položek celkem

Portrét Ludovica ManinaLudovico Manin (1726–1802) byl prvorozeným synem z bohatého rodu, který se do benátského patriciátu dostal teprve roku 1651, když do státní pokladny vložil 100 000 dukátů. Vzdělání získal v jezuitské koleji pro šlechtice v Bologni, kde obhájil teze o přirozeném právu. Roku 1748 se oženil s Alžbětou Grimani, jejíž rod patřil k rodinám, z nichž vycházela dóžata.

Roku 1751 vstoupil do Velké rady a hned byl zvolen kapitánem Vicenzy, kde tvrdě potíral pašování tabáku, soli a oleje. Od roku 1756 byl kapitánem Verony a o rok později tu řídil pomoc po ničivé povodni na řece Adiži. Roku 1763 se stal podestou Brescie a vzápětí prokurátorem svatého Marka. Následovala dlouhá řada úřadů ve státních financích, které mu vynesly pověst schopného hospodáře.

Dóžetem byl zvolen roku 1789 hned v prvním hlasování jako jediný kandidát většinové frakce. Jeden z poražených tehdy prohlásil, že dóžetem udělali Furlana a republika je mrtvá. Smrt manželky roku 1792 Manina zdrtila a v letech 1793–1794 musel čelit nepokojům v poddaných městech, které vyvolal nedostatek potravin.

Když na jaře 1797 postupovala francouzská armáda, navrhl Manin 1. května Velké radě, aby se patriciát vzdal výhradního práva vládnout. Velká rada 12. května abdikovala a moc převzala prozatímní municipalita. Manin odmítl účast v jakékoli nové vládě, i když mu noví páni města vyhrožovali smrtí, a začal psát paměti, vydané tiskem roku 1886.

Když na začátku roku 1798 po míru z Campo Formia vstoupili do Benátek Rakušané, přijal to Manin s úlevou a byl v dvanáctičlenné delegaci, která nové vládě složila přísahu. Přestože chudým patricijům věnoval 20 000 dukátů ročně, část obyvatel ho vinila z pádu republiky a urážela ho na ulici i v kostele. Zemřel v Benátkách 24. října 1802 a spočinul v rodinné kapli kostela Scalzi.

Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet