Mince Maxentia
Maxentius (asi 283–312) byl synem císaře Maximiána a v letech 306–312 vládl z Říma Itálii a severní Africe, ostatní císaři ho však za právoplatného vládce nikdy neuznali. Zvelebil Řím stavbami, mezi nimi velkou bazilikou na Foru. Zahynul 28. října 312 v bitvě u Milvijského mostu proti Konstantinovi Velikému.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná pamětní mince Slovenského státu z roku 1944 připomíná knížete Pribinu. Výrazné figurální ztvárnění doplňuje slovenský znak a opis SLOVENSKÁ REPUBLIKA. Historicky...
Československá desetikoruna z roku 1990 připomíná Tomáše Garrigua Masaryka výrazným portrétem a letopočty 1850–1937. Státní znak ČSFR na rubu zasazuje minci do krátkého období...
Československá stříbrná pamětní mince 50 Kčs z roku 1972 připomíná 50. výročí úmrtí sochaře Josefa Václava Myslbeka. Spojuje jeho výrazný portrét se státním znakem a představuje...
Československá pamětní mince 50 Kčs z roku 1986 připomíná Městskou památkovou rezervaci Praha. Propojuje státní znak s panoramatem historického centra, Karlovým mostem a kašnou...
Československá pamětní stříbrná mince 100 Kčs z roku 1981 připomíná sté výročí narození sochaře a medailéra Otakara Španiela. Spojuje jeho portrét s československým státním...
Stříbrná pětikoruna z roku 1928 patří mezi ikonické oběžné mince období první Československé republiky. Její moderní design s motivem průmyslové stavby symbolizuje rozvoj...
Stříbrný denár Vratislava II. představuje výrazný doklad českého mincovnictví 11. století. Spojuje jméno přemyslovského panovníka s odkazem svatého Václava a připomíná dobu, kdy...
Stříbrný denár Vratislava II. představuje výrazný doklad českého mincovnictví 11. století. Spojuje jméno přemyslovského panovníka s odkazem svatého Václava a připomíná dobu, kdy...
Denár českého knížete Svatopluka z krátkého období jeho vlády v letech 1107–1109 zaujme výraznou středověkou obrazností obou stran. Mince spojená s neklidnou dobou...
Denár Vladislava II. patří k působivým dokladům raně středověkého českého mincovnictví. Spojuje přemyslovskou panovnickou tradici, křesťanskou symboliku a ruční charakter ražby...
Stříbrný denár Přemysla Otakara I., významného českého krále, ražený v Praze na přelomu 12. a 13. století. Historicky zásadní mince z období, kdy byl českému státu potvrzen...
Pražský groš Václava II. (1278-1305), katalogové číslo Smolík 2, z počátku české grošové měny zavedené roku 1300. Mimořádně zachovalý exemplář této historicky významné...
Maxentius (asi 283–312), celým jménem Marcus Aurelius Valerius Maxentius, byl synem Diokleciánova spoluvládce Maximiána a jeho syrské manželky Eutropie. Jeho sestra Fausta se později stala manželkou Konstantina Velikého. Sám se oženil s Valerií Maximillou, dcerou císaře Galeria, a měl s ní syna Romula. Když Dioklecián a Maximián roku 305 abdikovali, byl Maxentius při dělení moci opomenut.
Po smrti Constantia Chlora roku 306 provolalo vojsko v Británii za vládce jeho syna Konstantina a Maxentius se rozhodl jednat podobně. Pretoriáni a římský lid, pobouření plánem zrušit výsady hlavního města, ho 28. října 306 prohlásili vládcem. Titul augusta ani caesara zprvu nepřijal a spokojil se s označením princeps invictus, nepřemožitelný vládce, zřejmě v naději, že ho Galerius dodatečně uzná. Útok císaře Severa na jaře 307 skončil přeběhnutím jeho vojáků a nezdařilo se ani Galeriovo tažení. Teprve potom přijal titul augustus.
Roku 308 se ho vlastní otec pokusil sesadit, vojsko však zůstalo věrné synovi. V Africe se téhož roku vzbouřil Domitius Alexander a ohrozil dodávky obilí do Říma, Maxentiovo vojsko ho však kolem roku 310 porazilo. Roku 309 zemřel syn Romulus, pochovaný v hrobce u Appiovy cesty vedle otcovy vily a cirkusu. Maxentius byl posledním císařem, který trvale sídlil v Římě, a dal tu postavit mohutnou baziliku na Foru.
Na svém území ukončil pronásledování křesťanů a dovolil jim zvolit nového římského biskupa. Po smrti Maximiána se vztahy s Konstantinem rychle zhoršily a roku 312 Konstantin vtrhl do Itálie. Maxentius se mu postavil severně od Říma u Milvijského mostu; jeho vojsko podlehlo a on sám při ústupu přes Tiberu 28. října 312 utonul. Vítěz dal jeho památku zatratit a některé jeho stavby dokončil.
