Mince Maximiliana II. Bavorského

Maxmilián II. Bavorský (1811–1864) se narodil v Mnichově jako nejstarší syn krále Ludvíka I. a Terezy Sasko-Hildburghausenské. Na rozdíl od většiny tehdejších následníků se věnoval soustavnému studiu. Navštěvoval přednášky v Göttingenu i v Berlíně, zajímal se o dějiny a právo a udržoval styky s předními učenci své doby.

Na trůn nastoupil v březnu roku 1848, kdy jeho otec pod tlakem revolučních nepokojů a skandálu kolem tanečnice Loly Montez odstoupil. Nový král situaci uklidnil ústupky, potvrdil svobodu tisku a přijal řadu reforem, čímž zabránil tomu, aby se Bavorsko propadlo do násilí.

V německé politice prosazoval takzvané triasové řešení. Vedle Pruska a Rakouska měl podle něj vzniknout třetí svazek středních a menších německých států, který by udržel rovnováhu. Tato představa se sice neprosadila, ale určovala bavorskou politiku po celou dobu jeho vlády.

Největší stopu zanechal v oblasti vzdělanosti. Do Mnichova povolával významné vědce z celého Německa, podporoval univerzitu a založil vlastní nadaci pro nadané studenty. Nechal vybudovat reprezentativní Maxmiliánovu třídu a monumentální budovu Maximiliana, v níž dnes sídlí bavorský zemský sněm.

Osobně byl spíše uzavřený a k okázalosti dvorského života měl daleko. Trpěl podlomeným zdravím a opakovaně pobýval v lázních, přesto se pravidelně věnoval úředním záležitostem.

Zemřel nečekaně v březnu roku 1864 ve věku dvaapadesáti let. Nástupcem se stal jeho osmnáctiletý syn Ludvík II., známý stavitel pohádkových zámků.

Bavorsko za jeho panování prošlo hospodářskou proměnou. Rozšířila se železniční síť, rozvíjel se průmysl a Mnichov se začal měnit v moderní velkoměsto, které přitahovalo umělce i vědce z celé střední Evropy.