Mince Maxmiliána III. Josefa
Mince Maxmiliána III. Josefa pocházejí z let 1745–1777, kdy byl bavorským kurfiřtem. Roku 1753 uzavřel s Rakouskem konvenci o společné mincovní stopě. Nejznámější jsou konvenční tolary s Madonou a opisem PATRONA BAVARIAE z let 1760–1777, ražené v Mnichově a v Ambergu se značkou A.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince o hodnotě 20 krejcarů z roku 1767, ražená v Mnichově za vlády bavorského kurfiřta Maxmiliána III. Josefa z rodu Wittelsbachů. Patří mezi oběžné mince období tzv....
Stříbrný tolar z roku 1775 ražený v Ambergu za vlády bavorského kurfiřta Maxmiliána III. Josefa. Reprezentativní ukázka barokní numismatiky s náboženským motivem Madony –...
Stříbrný tolar z roku 1771 ražený v Mnichově za vlády bavorského kurfiřta Maxmiliána III. Josefa. Reprezentativní ukázka barokní numismatiky s náboženským motivem Madony –...
Ovládací prvky výpisu
Maxmilián III. Josef (1727–1777) se narodil 28. března 1727 v Mnichově jako nejstarší syn císaře Karla VII. a Marie Amálie Habsburské. Po otcově smrti v lednu 1745 zdědil zemi obsazovanou rakouským vojskem. Po porážce u Pfaffenhofenu 15. dubna 1745 se vzdal otcových nároků a mírem ve Füssenu se s Marií Terezií zavázal podpořit volbu jejího manžela Františka Štěpána císařem.
Roku 1747 se oženil s Marií Annou Saskou, manželství však zůstalo bezdětné. V sedmileté válce poslal Rakousku jen malý sbor, který v letech 1758–1759 stáhl. Doma podporoval hospodářství, roku 1747 vznikla nymphenburská porcelánka, roku 1756 občanský zákoník Codex Maximilianeus bavaricus civilis a roku 1759 Bavorská akademie věd. Při hladomoru roku 1770 prodal část korunních klenotů na nákup obilí a roku 1771 upravil povinnou školní docházku.
Zemřel 30. prosince 1777 na neštovice jako poslední příslušník bavorské linie Wittelsbachů. Dědicem se stal falcký kurfiřt Karel Teodor a spor o dědictví vyústil ve válku o bavorské dědictví.
Konvencí s Rakouskem z 21. září 1753 přijalo Bavorsko konvenční měnu: z kolínské hřivny ryzího stříbra deset tolarů po dvou zlatých. Po roce ji však vypovědělo a od roku 1755 počítalo konvenční zlatý za 1 zlatý 12 krejcarů. Vznikla tak 24zlatková stopa, kterou od roku 1760 převzala většina jihoněmeckých území. Vedle tolarů se razily dvacetníky a desetníky.





