Mince Maxmiliána III. Habsburského

Maxmilián III. Habsburský (1558–1618) se narodil ve Vídni jako syn císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské. Jako jeden z mladších synů neměl vyhlídku na císařskou korunu a jeho dráha byla od počátku spojena s církevními a řádovými hodnostmi.

Roku 1585 byl zvolen velmistrem Řádu německých rytířů, což mu vyneslo přízvisko Deutschmeister. Řád v té době už nebyl vojenskou mocností jako ve středověku, stále však spravoval rozsáhlé državy v říši a jeho velmistr patřil mezi říšská knížata.

Roku 1587 se po smrti Štěpána Báthoryho ucházel o uvolněný polský trůn. Část šlechty ho skutečně zvolila, jiná strana však dala přednost švédskému princi Zikmundovi Vasovi. Spor se rozhodl zbraněmi.

V lednu roku 1588 utrpěl Maxmilián v bitvě u Byčiny těžkou porážku od vojska hetmana Jana Zamoyského a padl do zajetí. Propuštěn byl až po roce a musel se všech nároků na polskou korunu formálně vzdát.

Po návratu působil ve službách rodu v říši i v Uhrách, kde se podílel na bojích s Osmany během takzvané dlouhé války. Vojenských úspěchů příliš nedosáhl, byl však považován za svědomitého a zbožného muže.

Roku 1602 mu byla svěřena správa Tyrolska a předních rakouských zemí, které po vymření tamní větve rodu spravoval jménem císaře. V Innsbrucku podporoval katolickou obnovu, kláštery i stavební činnost.

Zapojil se rovněž do rodinných sporů o nástupnictví a podporoval kandidaturu svého bratrance Ferdinanda Štýrského. Zemřel v listopadu roku 1618 ve Vídni, krátce po vypuknutí českého stavovského povstání. Rodovou linii nezaložil, protože jako velmistr řádu žil v celibátu a nikdy se neoženil. Tyrolsko po něm přešlo do rukou arcivévody Leopolda V., který zde založil novou větev rodu.