Mince Mikuláše V.
Mince Mikuláše V. pocházejí z let 1447–1455, kdy humanista Tommaso Parentucelli, zakladatel Vatikánské knihovny, vládl jako papež a panovník Papežského státu. Patří k nim zlaté papežské dukáty, které papežové razili ve stejné váze a velikosti jako benátský dukát, jen s vlastními papežskými motivy místo benátských.
Řazení produktů
Výpis produktů
Sada československých oběžných mincí z roku 1985 zachycuje každodenní měnu pozdního období ČSSR v plastovém obalu s dobovou prezentací. Je zajímavým celkem pro sběratele...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Zlatých 15 rublů z roku 1897 pochází z období vlády ruského císaře Mikuláše II. Alexandroviče. Typ s úzkým okrajem spojuje panovníkův portrét s korunovaným dvouhlavým orlem...
Měděná mince v hodnotě 2 soldi byla ražena roku 1799 pro hrabství Gorice, které náleželo k habsburským državám, za císaře Františka II. Averz zdobí korunovaný zemský erb v...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
Mikuláš V. (1397–1455), vlastním jménem Tommaso Parentucelli, se narodil 15. listopadu 1397 v Sarzaně v rodině lékaře. Po studiích v Boloni a Florencii vstoupil do služeb biskupa Niccola Albergatiho, s nímž cestoval po Německu, Francii a Anglii a všude sbíral knihy. Roku 1444 se stal biskupem v Boloni, v prosinci 1446 kardinálem a 6. března 1447 byl zvolen papežem. Jméno přijal na počest Albergatiho.
Vídeňským konkordátem z února 1448 upravil vztahy s římskoněmeckou říší a roku 1449 dosáhl odstoupení vzdoropapeže Felixe V., čímž skončilo poslední papežské schizma. Roku 1450 vyhlásil jubilejní rok a v březnu 1452 korunoval ve svatopetrské bazilice Fridricha III. císařem; byla to poslední císařská korunovace v Římě. Téhož roku bylo odhaleno a potlačeno spiknutí Stefana Porcariho a roku 1453 padla Konstantinopol, proti Turkům vyhlásil marně křížovou výpravu.
Jako mecenáš renesance obnovil v Římě opevnění, akvadukt Aqua Virgo, most Svatého anděla a řadu kostelů a dal připravit první plány nové svatopetrské baziliky. Založil Vatikánskou knihovnu o pěti tisících svazcích. Zemřel 24. března 1455 v Římě. Dary poutníků jubilejního roku 1450 mu daly prostředky na jeho stavby. Papežové razili zlaté dukáty o stejné váze a velikosti jako benátský dukát až do 16. století.
