Mince Mithridata VI.
Mithridates VI. (134–63 př. n. l.) byl králem Pontu a nejhouževnatějším protivníkem, s jakým se Řím v Malé Asii utkal. Ve třech válkách čelil Sullovi, Lucullovi i Pompeiovi a jeho jméno se stalo symbolem odporu proti římské rozpínavosti. Zemřel na Krymu, opuštěný vlastním synem.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzová mince z Amisu pochází z období vlády Mithridata VI. Eupatora, jednoho z nejvýraznějších protivníků římské expanze. Spojuje dějiny pontského království s řeckou...
Ovládací prvky výpisu
Mithridates VI. (134–63 př. n. l.), zvaný Eupatór, pocházel z perského rodu vládnoucího v Pontu na jižním pobřeží Černého moře. Trůnu se ujal jako mladík po otcově zavraždění a podle pozdějších vyprávění strávil první roky v horách, aby unikl úkladům vlastní matky. Z téže doby pochází i pověst, že se soustavně otužoval malými dávkami jedu.
Jako panovník byl mimořádně schopný. Ovládl pobřeží Černého moře, získal vliv v Kolchidě i na Krymu a vybudoval říši opřenou o řecká města, obchod a početné vojsko. Sám prý ovládal desítky jazyků svých poddaných a vystupoval zároveň jako helénistický vladař i jako dědic perské tradice.
Střet s Římem byl nevyhnutelný. Roku 88 př. n. l. vpadl do provincie Asie a nechal tam pobít desítky tisíc Římanů a Italiků, což je událost známá jako asijské nešpory. Tímto krokem si zajistil podporu místního obyvatelstva unaveného výběrčími daní, ale zároveň vyvolal nesmiřitelnou válku.
V první válce ho porazil Sulla, který však musel spěchat zpět do Říma řešit domácí spory, a mír proto zůstal polovičatý. Druhé střetnutí bylo krátké a nerozhodné. Ve třetí válce ho tvrdě sevřel Lucullus a poté Pompeius, jenž rozbil pontské vojsko a přinutil krále uprchnout.
Poslední léta strávil na Krymu, kde znovu sbíral síly a snil o tažení proti Itálii přes Podunají. Jeho plány však vyčerpaly poddané i vlastní rodinu a proti otci se nakonec postavil syn Farnakés.
Roku 63 př. n. l. se obklíčený král v Pantikapaiu pokusil ukončit život jedem. Podle antické tradice jed nezabral kvůli letitému otužování, a tak musel požádat o pomoc svého strážce. Jeho smrtí skončila samostatnost Pontu a Řím ovládl celé pobřeží Černého moře. Pompeius uspořádal dobytá území do nových provincií a klientských států.
